V týdnu od 1. do 7. října 2012 proběhlo v Kraljevici v Chorvatsku 7. mistrovství světa v řešení sudoku a 21. mistrovství v řešení logických úloh. Soutěží se zúčastnila také početná reprezentace České republiky. A ve světové konkurenci se neztratila.
(dole, zleva: Jirka Hrdina, Honza Novotný (Krtek), Klára Vytisková, Kuba Ondroušek, Petra Čičová, Dan Marek; nahoře, zleva: Robert Babilon, Jakub Hrazdira (Gotroch), Jana Břízová (Betty), Pavel Kadlečík (diCarlo), Vítězslav Koudelka (kapitán), Zdeněk Vodička (Voda), Jana Vodičková (dříve Tylová), Michal Rieder, Petr Nepovím)
Sudokářský A tým získal stříbrnou medaili a udržel tak fantastickou tradici medaile z každého mistrovství. V soutěži jednotlivců byl nejúspěšnější Kuba Ondroušek na 5. místě po playoff. Další hráči vybojovali následující pozice: 17. Honza Novotný, 18. Jana Břízová, 23. Jakub Hrazdira, 31. Klára Vytisková, 45. Petr Nepovím, 47. Pavel Kadlečík, 50. Petra Čičová, 57. Jiří Hrdina, 72. Robert Babilon, 91. Dan Marek a 121. Zdeněk Vodička. Druhá a třetí čtveřice tohoto pořadí soutěžila jako neoficiální hráči v záložních týmech CZE-B a CZE-C, které také bylo ve výsledcích vidět, na 11. a 20. místě. V soutěži jednotlivců hrálo celkem 149 hráčů, v soutěži družstev hrálo celkem 38 týmů.
Logický A tým vybojoval 6. místo, čímž se vrátil na relativní výsluní. V soutěži jednotlivců zazářila Janka Vodičková-Tylová, která 10. místem dosáhla nejlepšího českého výsledku od roku 2003 a potvrdila své výsadní postavení nejlepší ženy v logickém pelotonu. Další hráči vybojovali následující pozice: 18. Honza Novotný, 52. Petr Nepovím, 54. Robert Babilon, 56. Jakub Hrazdira, 57. Jana Břízová, 61. Jiří Hrdina, 82. Jakub Ondroušek, 92. Dan Marek, 108. Zdeněk Vodička, 125. Pavel Kadlečík, 134. Petra Čičová, 141. Klára Vytiskové. Devět ze třinácti reprezentantů soutěžilo jako neoficiální hráči v záložních a mezinárodních týmech. Tým CZE-B byl ve výsledcích vidět na pěkném 17 místě. V soutěži jednotlivců hrálo celkem 145 hráčů, v soutěži družstev hrálo celkem 36 týmů.
Program týdenního mistrovství naleznete ZDE.
Soutěž jednotlivců v sudoku se skládala ze sedmi kol základní části, po nich nejlepší osmička postupovala do vyřazovacího playoff. Svůj třetí titul mistra světa vybojoval Jan Mrozowski z Polska, zbylé dvě medaile brali Japonci Kota Morinishi a Hideaki Jo, který ve čtvrtfinále vyřadil českou naději = Kubu Ondrouška. Podrobnou reportáž z průběhu vyřazovacích bojů čtěte ZDE.
Soutěž družstev v sudoku se skládala ze dvou týmových kol a též se do ní započítávaly individuální výkony čtyř členů družstva. Titul mistrů světa získali suverénní Japonci, všichni čtyři členové vítězného týmu skončili v TOP12! Ze stříbra se velmi raduje české áčko, pronásledované bronzovou Čínou.
Soutěž jednotlivců v logice se skládala z jedenácti kol základní části, po nich nejlepší osmička postupovala do vyřazovacího playoff. Svůj osmý titul mistra světa vybojoval Ulrich Voigt z Německa, zbylé dvě medaile brali Američané Thomas Snyder a Palmer Mebane. Podrobnou reportáž z průběhu vyřazovacích bojů čtěte ZDE.
Soutěž družstev v logice se skládala ze dvou týmových kol a též se do ní započítávaly individuální výkony čtyř členů družstva. Titul mistrů světa získali Němci těsně před Japonskem, třetí skončili Američané.
Letošní mistrovství světa začalo pro českou výpravu v sobotu 29. září, kdy prvních 6 hostů přijelo do Kunštátu na Moravě na poslední předsoutěžní soustředění. Po večerní procházce na čerstvém vzduchu jsme si po sobě s chutí zastříleli při hře Bang! Zvláště Voda s diCarlem po sobě šli vysloveně bez příčiny.
Ráno přijeli ještě z Brna Kuba s Klárkou a Dan. A z rodných Hranic na Moravě Peťa. Nedělní hlavní program pak spočíval ve studiu bookletu a přípravě na soutěžní úlohy. Rozděleni do tří čtveřic jsme potrénovali především na týmová kola. Nezapomněli jsme navštívit kunštátský zámek, kde Bingo ulovil kešku. A večer jsme se opět odreagovali střelbou do šerifa a banditů.
V pondělí ráno jsme i přes nepříznivou dopravní situaci na trase Svitavy – Brno dojeli na sraz u kapitána, naložili dvě velká auta a v mimořádně početné, sedmnáctihlavé bandě jsme vyjeli směr Chorvatsko. Čekala nás cesta dlouhá, ale díky vytrvalým řidičům Michalovi a Karlovi jsme se před šestou hodinou večerní dostali na místo určení v pořádku a dobré náladě udržované především kvízovými otázkami kapitána.
První večer v resortu UvalaScott jsme si trochu zvykali na specifika zdejšího ubytování a stravování. Ale nebyl ani tolik čas, v úterý ráno začínala sudokářská soutěž. Potěšilo nás, že sezení nad otázkami k bookletu se odbylo rychle. Jediný zásadní dotaz byl bohužel zodpovězen negativně. Týkal se kvality papíru použitého na booklet, a též soutěžní zadání. Jeho kvalita byla slabá, moc gumování nesnesl a celkem snadno se protrhl. Jedinou útěchou mohlo být, že podmínky jsou pochopitelně pro všechny stejné.
K pochopení obsahu soutěží se doporučuje prozkoumat alespoň zhruba booklety.
Sudokářská soutěž se hemžila kreslenými postavičkami. V prvním kole jsme řešili klasická sudoku, v nichž číhal zákeřný Pinocchio – jedno vadné číslo v zadání, ze tří označených. Všech 8 úloh v časovém limitu zvládlo kvarteto hráčů v čele s Kubou, spokojení mohli být i ti, jimž chyběla jedna úloha. Výsledky tohoto kola pak visely celý den jako jediné a legračně zkreslovaly představu o průběhu soutěže.
Druhé kolo lemovali Šmoulové a mělo pracovní název Klasické peklo. Bylo nejdelší, trvalo 80 minut a řešilo se v něm 30 klasických sudoku. Trojice z nich byla vždy provázaná přes jednoho dvouciferného šmoulu. K zajímavostem letošních soutěží patřilo nízko posazené obodování. Společným jmenovatelem byl poměr 2 body za minutu časového limitu. Tedy celkový možný zisk za druhé kolo byl 2x80 = 160 bodů a jednotlivé úlohy byly za 3 až 7 bodů. Jednodušší trojice fungovaly tak, že vyřešením jedné úlohy člověk získal hledané dvouciferné číslo a pokračoval v řešení dvou obyčejných klasik. U složitejších trojic bylo naopak potřeba vyzkoušet i několik možností a použít takové dvouciferné číslo, které nesporuje žádnou za tří tabulek.
S výkonem přes 100 bodů mohl být spokojený Kuba, který zahrál spíše bodovanější úlohy. Naopak Betty hrála po řadě od níže bodovaných, zahrála prvních 16 tabulek, přesto nedosáhla ani na polovinu bodů. Celé sudokářské mistrovství bylo v tomto trochu zvláštně nastaveno — ani hráči světové špičky často nedosáhli na 80 procent bodů, natož pak hráči ostatní.
Třetí kolo, poslední před obědem, obsahovalo další sadu provázaných úloh. Tentokrát se na nás šklebilo 7 trpaslíků, dva z každé tabulky. Dílčí tabulky byly menšího rozměru a relativně obvyklých typů. V průběhu jejich řešení bylo potřeba odhalit hodnotu každého trpaslíka, aby úlohy vyšly jednoznačně a především aby bylo možné zdolat závěrečnou úlohu. Několik hráčů si s tímto úkolem poradilo, ale z Čechů nikdo, takže jsme při jídle svorně nadávali. Nechápali jsme, proč úloha Halved squares za 9 bodů byla totálně neřešitelná a jiné, srovnatelně bodované, byly snadné. A hlavně jsme šíleli z té závěrečné úlohy, sice jsme znali hodnoty trpaslíků, ale nebyli jsme schopni odvodit jejich rozmístění a diagonální nepravidelné sudoku se Sněhurkou za 30 bodů asi také bylo za hranicí rozumné obtížnosti.
Po krátkém poledním klidu začínal odpolední maraton. Letošní sudokářské mistrovství, natlačené do jediného dne, kladne mimořádný nárok na kondici hráčů. Češi by se toho nemuseli obávat, jsme zvyklý na dlouhé papírové turnaje, i vícedenní mistrovství republiky. Ale už na tomto místě bych řekl, že logická soutěž přirozeně rozložená do dnů dvou byla luštitelsky příjemnjší.
Čtvrté kolo se jmenovalo The Muppet Show. K řešení bylo předloženo 15 tabulek nepravidelného sudoku, z nichž některé byly navíc diagonální. Potřetí v řadě se jednalo o kolo provázané, z každé tabulky se šklebilo 9 různých ksichtíků, které jednotně nahrazovaly některé zadané číslice. Takže prvním úkolem bylo odvození přiřazení čísel k obrázkům. Pak zbýval čas na řešení "obyčejných" tabulek. Ale u některých, bodovanějších, byla - jak už zvykem - obtížnost na hranici tipování.
Před soutěží jsme vtipkovali na téma pojmenování jednotlivých obrázků, což bylo užitečné k přípravě přehledné tabulky pro přiřazování čísel. Po kole samotném jsme opět skřípali zuby, že to bylo těžké; že přes velmi rychlou analýzu obrázků jsme stihli sotva polovinu tabulek. Úplně nejvíce skřípal zuby Kuba, který se někde zamotal a analýzou strávil znatelně více času než všichni ostatní v sále.
Na páté kolo jsme se těšil vzhledem k jeho konzervativnější struktuře mixu úloh, z nichž si lze libovolně vybírat. Někteří se těšili přecijen o něco méně něž jiní, neboť se jednalo o monotematické kolo zaměřené na počítání. Ne všichni rádi sčítají přes desítku. A co teprve mix všech matematických operací v úloze, kterou jsem vybral z bookletu jako ilustrativní příklad k tomuto kolu. Měl jsem v tomto kole dobrý start, kdy jsem v příjemném tempu vyřešil několik prvních úloh. Ale pak jsem narazil na záludnost autorů a vlastní nepozornost. Úlohy Killer a Kendoku jsem vysporoval, patrně kvůli povolené možnosti opakování v koších. A u oblíbeného Zabijáčka jsem prostě nebyl schopen odhallit další postup. Až druhý den ráno nám s Kubou (amatérům jedněm) Betty prozradila, že součet na diagonále rovný 18 je jednoznačný a fakt se nehodí jej přehlédnout. Takže ani tady jsme nezářili tak, jak by se slušelo. Ona nás celá soutěž jednotlivců zastihla poněkud zabržděné. Z pohledu áčka všichni, snad kromě Betty, měli ve svém výkonu rezervy.
Také šesté kolo představovalo mix úloh, tentokrát zaměřený spíše na vazby mezi čísly. Jako ilustrativní příklad jsem vybral úlohu Kruhy - kruhy s čísly v zadání je třeba vhodně otočit tak, aby vzniklo korektní zadání. Dále jsme luštili sousledné a nesousledné či různé skládačky. Dopředu jsme opět vyjadřovali pozitivní očekávání, v realitě se některé úlohy ukázaly záludné a polovina bodů z kola opět zůstala nepokořena.
Zbývala poslední šance promluvit do individuální výsledkové listiny. S limitem pohopouhých 10 minut trojice provázaných tabulek, jedna klasika a dvě malé nepravidelné. Vzhledem k tomu, že kolo bylo nazváno TNT, muselo se s ním zacházet opatrně, hrozil také výbuch. A tak to také dopadlo - Kuba odevzdává jako druhý, Betty odevzdává jako sedmá - naopak Krtek končí s poloprázdnou tabulkou, nulou na kontě a nejhorším výsledkem na MS v kariéře.
Na vztek moc nebyl čas. Stejně jsme neznali průběžné výsledky, pouze nic neříkající první kolo. Čekala nás i přes pokročilou hodinu ještě dvě týmová kola. A to měl být náš čas. Vzhledem k nemastným a neslaným výkonům jednotlivců jsme potřebovali zapnout turbo, abychom splnili cíl zisku medaile. Kapitán do nás sice pořád hučel něco o dvou zlatých medailích, ale z toho jsme si nedělali hlavu, protože nám bylo jasné, že Japonci jsou letos podle všeho v jiné lize.
První týmové kolo vyžadovalo složení velkého diamantu z 12 klasických tabulek. To se nám hodně líbilo. Měli jsme potrénováno z Kunštátu, takže jsme se bez zaváhání pustili do práce. Napřed jsme všichni čtyři doplňovali jasná čísla do dílčích tabulek. Po chvíli se Betty pustila do skládání. Věděli jsme, že optimální je hledat pro jednu konkrétní tabulku její dva sousedy. S první, kde se o to Betty pokusila, to moc nešlo, ale pak se Gotrochovi pod rukama vyloupla krásná tabulka, která byla klasicky téměř dohraná, a na ni se to navazovalo báječně. Takže Betty skládala, označovala, jak tabulky patří k sobě; a to, co nám průběžně brala, zase vracela k dořešení. Legrační bylo, že jsme díky stylu označování, kterak tabulky na sebe navazují, za celou dobu nepotřebovali vyskládat tu podobu diamantu. Po chvíli jsem nahlédl svou neužitečnost v řešení klasiky, nechal jsem to na Kubovi s Gotrochem, trošku jsem pomáhal Betty se skládáním a hlavně jsem se zaměřil na závěrečnou úlohu, k jejímuž řešení bylo potřeba mít správně složený i vyřešený celý ten diamant. Pak jsem třináctou tabulku také nechal Kubovi k dohrávce a věnoval jsem se kompletnování do obálky s letmou kontrolou prázdných políček.
Odevzdali jsme, jako druzí za Čínou. Trochu jsme si vyčítali těch 20 vteřin možná zbytečného přepočítávání papírů, ale říkali jsme si "nějaká Čína, co je nám do ní". Spíše jsme nelibě sledovali, že jako třetí odevzdávají také Japonci. Ale především jsme byli spokojení, že jsme zúročili přípravu a potenciál na klasice a s napětím jsme očekávali poslední kolo soutěže.
Jednalo se opět o kombinaci skládání a klasiky, což je záležitost, kterou hodně potkáváme; měli jsme prozkoušeno, věřili jsme si. V Kunštátě na cvičné sadě došlo ke kuriózní situaci, kdy béčko i céčko zahrálo rychleji než áčko. Ale jak to Betty správně vyhodnotila: "oni to bez velké zodpovědnosti klidně mohou nahaluzit; áčko musí zahrát na jistotu; a tak jsme si napřed holt vyzkoušeli všechny špatné přístupy k řešení, než jsme našli ten vyhovující". V ostré soutěži jsme ještě před započetím, při přepočítávání plastových čuníků, operativně domluvenou strategii modifikovali. Soutěžní sada totiž zahrnovala několik prasátek se zcela mimořádnými číselnými kombinacemi (3x1 a 3x2 na stejném, ap.). Tyto dílky pak bylo možné víceméně jednoznačně do tabulek umisťovat.
Tam, kde jsme si s jednoznačností nevystačili, rozhodli jsme se nasadit zlaté české ručičky a šli jsme tomu štěstí trochu naproti. Měli jsme z Kunštátu pozitivní zkušenost, že pokud určité dílky dobře v nějaké tabulce k sobě pasují, bude to téměř jistě ta pravá kombinace, i když není zcela neprůstřelně vynucená. Takže průběh byl následující: s Betty a Gotrochem jsme skládali dílky a snažili jsme se o ně moc nepřetahovat. A sotva se někde vyloupl náznak volali jsme: "Kubo, pojď sem s FED bločkem". Pouze jedinkrát mi Kuba tabulku vracel, že to mám složené vadně. Jinak jsme byli úspěšní, a jak dílků a prázdných tabulek ubývalo, tak i stále rychlejší. A byl i prostor vracet se k exaktnějším postupům umisťování. S nádhernými ušetřenými osmi minutami jsme odevzdávali kompletní řešení za uznalého mručení v sále. Ještě při večeři jsme slýchávali šeptání: "that Czech team ... how do they do these team rounds?". Tím, že jsme sál předčasně opustili, abychom byli první ve frontě na oběd, netušili jsme, že brzy po nás odevzdali i Japonci a jasně tak potvrdili svůj letošní triumf. Ale neodevzdal pak už nikdo další a to bylo pro nás dobře.
Spát jsme odcházeli s pocitem dobře vykonané práce z hlediska týmových kol. Hodně dobře vykonané práce. Ale v některých ještě hlodala ta soutěž jednotlivců. Kde bylo jasné, že výsledky nejdřív ráno. Kromě bájné Prahy 2007 asi ještě nebyl šampionát, kde by hráči rozumně znali průběžné výsledky.
Ráno jsme po cestě na snídani prošli výsledky soutěže jednotlivců, někteří více, jiní méně spokojení. Z hlediska týmového bylo vidět, že po součtu jednotlivců jsou Japonci kdesi v dáli a naopak Čína číhá za zády. Týmová kola ještě nebyla opravená, na řadě bylo playoff jednotlivců, kam jsme se šli pobavit a hlavně fandit Kubovi. Druhá polovina se podařila méně než ta první, podrobnou reportáž čtěte ZDE.
V průběhu playoff jsme netakticky zkontrolovali také nástěnku s výsledky a zjistili jsme, že jsme se jednopolíčkovou chybou v jedné tabulce z diamantu dostali do kritické situace. Po osmi kolech nás přeskočila Čína a Němci se nebezpečně dotahovali. Zbývala poslední naděje = čuníci, pokud jsme tam neudělali další chybu, předčasné odevzdání zaručovalo udržení alespoň bronzu. Nakonec jsme měli štěstí ještě větší a právě excelentní výkon v posledním kole nás posunul o pár bodíků zpět nad Číňany, na řekl bych zasloužené stříbrné místo.
Po obědě se odjíždělo do Rijeky na exkurzi a večeři se slavnostním vyhlášením sudoku, na což jsme se nakonec mohli opravdu těšit. A bylo to příjemné. V našem, z poloviny českém, autobuse sice nefungoval mikrofon, ale průvodce nám to potom vynahrazoval při pěší exkurzi. Navštívili jsme vrch Trsat s pevností a chrámem pany Marie. Pak jsme přejeli do vnitřního města. V průběhu volného času jsme se toulali do přístavu a zpět. Kromě velkých lodí a jeřábů byl nejzajímavější „vlak v protisměru“. Co byste dělali, kdybyste přecházeli na zelenou širokou ulici a zrovna po ní jel vlak? Co byste dělali jako řidič jedoucí po široké silnici, kdyby se v protisměru objevil nákladní vlak? V Rijece se hodí znát na tyto základní otázky odpověď. Na lavičkách v přístavu jsme si ve skupinkách chvíli zatrénovali na logiku. Ale rozhodně jsme to nebrali tak vážně jako hoši ze slovenského áčka, kteří na exkurzi vůbec nejeli.
Další přejezd autobusy směřoval do hotelu Jadran, kde na nás čekala slavnostní večeře a vyhlášení výsledků. Před ním i po něm se příjemně debatovalo u kulatých stolů. U polského stolu navíc tekl alkohol proudem, slavil se titul mistra světa. My jsme slavili střídměji, přecijen další den ráno začínala soutěž v logice. Na cestě zpátky jsme trochu ostudy dělali i vesměs střízliví. U druhé českého stolu při večeři se totiž zřejmě mezi fotbalovými fanoušky Víťou, Petrem a dalšími rozjela nějaká plodná diskuze. A tak jsme si čekání na odjezd krátili pokřiky jako například „Tak jsme druzí, no a co?!“ Později jsme přešli na různé obměny jako třeba „Ztratil se nám diCarlo, no a co?!“ Nakonec se našel, pouze odjel jiným autobusem.
Čtvrteční program měl začínat druhým focením, zcela logicky, protože někteří logici přijeli jen na logiku. Ale nějak to neklaplo, nevíme, zda nepřišel fotograf nebo co. Po chvíli okounění jsme si udělali vlastní foto session; pod taktovkou Zdeňka jsme se pofotili ve všech týmech, sudokářských i logických, což byla docela zajímavé pozornostní hra. Kdo kdy s kým. Také jsme se fotili s fanouškovským kloboukem, který přivezl diCarlo. A domluvili jsme se, že je nás 13 a kol v logice je taky 13, takže každý může mít klobouk na jedno kolo.
V 10 hodin to vypuklo, na první kolo jsem si bral klobouk já. Nejen pořadatelům se fakt líbil. První kolo mělo sprintový charakter a to letos znamenalo docela specifická pravidla: Byl nastaven předběžný časový limit, čekalo se vždy na 20 odevzdávajících — v takovou chvíli by kolo končilo, bez ohledu na čas; pokud naopak před stanoveným časem neodevzdalo ani 10 lidí, kolo se o 5 minut prodlužovalo. Také v sudoku byla dvě taková kola — první a poslední, v logice pak tři — 1., 4. a 9.; ve všech případech docházelo na prodlužování, ale s jednou výjimkou vždy také na odevzdávání v podání těch nejlepších.
První logické kolo bylo zaměřené na úlohu Domino, neboli úkol určit rozdělení mřížky na kostičky předepsané sady domina. Bylo to hodně příjemně řešitelné, jen to chtělo udržet pozornost a nedělat chyby. Já osobně jsem chybou v nejdražší úloze pohřbil velmi nadějně rozehrané kolo; naopak obě Jany zahrály pěkný výsledek.
Druhé kolo bylo nejdelší v logické soutěži, trvalo 2 hodiny, obsahovalo tomu odpovídající počet úloh. Všechny byly nějakým způsobem věnovány číslu 21, neboli pořadovému číslu mistrovství. Takže jsme kreslili chapadla chobotnice, dlouhá 21 políček, umisťovali jsme dominové kostičky 1-2, řešili jsme killera se součtem všude 21 a podobně. Výhodou takového kola je, že člověk může celkem volně vybírat úlohy podle svého gusta, času a na výběr je pořád dost. K dobrému výsledku je pak vhodné dokončovat se zdarem to, co už člověk rozvrtá. A právě to se Jance a mně velmi dobře podařilo, zahráli jsme nadprůměrné výsledky a položili dobrý základ do soutěže.
Také v týmových součtech se tento výkon hodil. Pro letošek jsme měli stanovený základní cíl zlepšit loňské umístění = deváté místo, osmé v redukované oficiální listině. A jako nadstavbu jsme brali umístění v první šestce. Vycházeli jsme ze zhodnocení situace, že družstva Německa, Japonska, USA, Maďarska a Slovenska jsou vyšší liga a bylo by krásné se k nim přiřadit. Takže potěší, že jsme ve druhém kole bratrům Slovákům o kousek utekli. Byť jsme to tedy nevěděli — průběžné výsledky měly velké zpoždění.
Po dlouhém kole následoval zasloužený oběd a polední klid a pak kolo, jehož jsme se trochu obávali. Čekala nás hodinka porouchaných úloh. Klasických typů (Mrakodrapy, Tykadla, Šipky, ...) ale vždy s nějakou drobnou zradou: dotýkající se lodě, lživé číslo v mrakodrapech či tykadlech, chybějící šipka či překřížená smyčka. Nakonec to bylo kolo docela příjemné. Sice jsem nevymyslel, kde se v Kakuru bude vyskytovat jedna zrádná nula, ale ve spoustě jiných úloh jsem uspěl. Smutná byla po kole Janka, že nepozorností zkolidovala dva páry lodí místo jednoho. Já jsem se kasal a druhý den ráno jsem zjistil, že jsem udělal úplně stejnou chybu a ještě jednu navíc, a tak výsledek nakonec nebyl zdaleka tak slavný, jak mohl být.
Čtvrté kolo bylo opět sprintové a monotematické, zaměřené na odrůdy klasické varianty Easy as ABC. Tři trojice úloh na půl hodinky opět pár hráčů odevzdávalo. Několika Čechům neseděla trojice hadů s písmeny ABC na hřbetě. Mně osobně se povedl parádní kiks, kdy jsem si fixem načmáral špatná čísla do tabulky, protože jsem si myslel, že uvedeno je první písmeno od kraje a ono to bylo druhé. A nejhorší bylo, že jsem se této úloze musel ještě v závěru věnovat, protože všechno ostatní jsem zdolal. Potěšilo mě, že jsem zdolal i tuto opravu a dosáhl jsem pěkného výsledku v kole.
Poslední čtvrteční kolo jednotlivců bylo některými z nás očekáváno velmi pozitivně. Čekala nás hodina a půl vybarvování: spousta známých a oblíbených úloh: Lodě, Teploměry, Paint in black, Nurikabe, Tapa a další. Betty, která patřila k největším fanouškům kola, po jeho konci syčela, že strávila strašně moc času s Tapou, pořád ji sporovala a nedokončila. Já jsem si myslel, že Tapu mám a s ní spoustu další úloh, rozhodně jsem se cítil po prvním soutěžním dni na koni. Když mi to v pátek odpoledne vrátili opravené, byl jsem hodně smutný: Tapu jsem měl také špatně a hlavně v Malovaném obrázku jsem zapomněl jedno jediné trojúhelníčkové políčko z 200 vybarvených. Právě odtud pak pramenil pocit, že jsem letos mohl dopadnout mnohem lépe, kdybych sám sebe nesrážel hloupými chybami.
Na závěr před večeří nás čekalo kolo týmové. Skládali jsme plastové lodičky do přístavu. Byla to optimalizační úloha, lodičky byly různě bodované a různé části přístavu také. Záludnost spočívala v členitosti plochy přístavu a v klíčovém pravidle, že všechny lodě musí být schopné přístav opustit. (Aniž by se překřížily s loděmi stojícími.) V áčku jsme se radovali, že jsme do přístavu vecpali téměř všechny předložené lodě. Ale při pohledu na řešení ostatních jsme měli trochu obavu, zda jsme se s tím moc nepiplali. Někteří pouze pragmaticky položili nejbodovanější lodě do nejbodovanějších částí přístavu atd. My jsme se snažili velmi efektivně pokrýt všechny kouty přístavu. Nemusel to být špatný postup, ale neuhlídali jsme několik lodí z hlediska opuštění přístavu a tím jsme se připravili o hodně bodů. Lépe v tomto kole zahrálo české béčko a posílilo tak své šance na pěkné umístění mezi neoficiálními týmy.
Já osobně po náročném soutěžním dnu znám jediný program = lůžko a spánek. Betty ještě potřebovala dohrávat týdenní Alternativy na FEDu, a tak jsme se na chvíli přesunuli s notebookem za internetem. Pak už byl odpočinek více než nutný.
Také první páteční kolo obsahovalo spoustu zajímavých a známých typů úloh, jako jsou Tykadla nebo Ploty. Takové úlohy, pokud mají přiměřenou obtížnost, slouží jako příjemný rozjezd do kola. Jak jsem již psal, letos bylo bodování nastavené na nízké hodnoty, nejlehčí úlohy byly jen za několik bodů. A Robert si pak po soutěži stěžoval, že dvouciferné úlohy byly většinou nad jeho síly. V sedmém kole jsem zahrál výrazně nadpoloviční výkon a tentokrát bez hloupých chyb. Jásal také Zdeněk Vodička, spoustu úloh zvládl se svou oblíbenou technikou řešení = „kouknu a vidím“, naopak jeho choť Janka brblala, že zrovna touto nechnikou příliš nevládne.
V osmém kole byly sesypány úlohy, které se nikam tematicky nepodařilo včlenit; kolo bylo nazváno „Nezařazené“. Mezi jinými se v něm řešila kombinovaná varianta čtyř typů sudoku v jedné tabulce, která pak hrála dost důležitou roli v playoff, v semifinálovém souboji generací. Tentokrát ani čeští nejlepší hráči na polovinu bodů nedosahovali.
Devátý blok byl poslední sprintový. Tentokrát zaměřený na varianty Mrakodrapů. Poměrně zdivočelé. Pokud vás to zajímá podrobněji, prohlédněte si booklet. Jednotlivé typy byly trefně pojmenovány podle světových metropolí. Nemálo soutěžícím se podařilo vyřešit pouze základní „londýnské“ mrakodrapy. Lepší české výkony zahrnovaly 4 tabulky ze 7. Já jsem byl rozmrzelý z jedné další, k jejímuž dokončení mi chyběla minutka. Ale takové ty naše soutěže jsou. Je velmi důležité chytře pracovat s časem, protože úloha dokončená byť i z 95 procent je za 0 bodů. (V tomto kole se toho tedy příliš nataktizovat nedalo, ale v těch větších a pestřejších kolech jsem měl většinou zvolenou jednu úlohu z nejjednodušších na poslední minutku, dvě.)
Desáté kolo mělo název „Antologie“ a velmi vtipně v něm bylo zařazeno 20 typů úloh, vždy po jedné z každého dosavadního mistrovství. Vesměs takových, které ve své době byly novinkou. Některé z nich se postupem času staly klasickými, jiné jsou spíše raritou. Zřejmě k tomuto kolu různí hráči přistupovali různě. Robert Babilon, který byl na svém 20.(!!!) mistrovství, mohl směle vybírat ze všech úloh, všechny už viděl. Naopak já jsem primárně začínal od úloh z šampionátů teprve nedávno minulých. Vysloveně se slzou v oku jsem vzpomínal na svůj debut v Brazílii, kde se právě poprvé jako novinka objevila svérázná úloha s Indiány lovícími zvěř. Krásný výkon předvedla Janka, já jsem se také dostal přes polovinu a mohl být zhruba spokojený.
Na jedenácté kolo si pochopitelně bral fanouškovskou čepici Kuba, ale nějaký zázračný výsledek mu to nepřineslo. V přímém kontrastu s kolem předchozím toto jedenácté právě obsahovalo 9 úloh sedmi zbrusu nových typů. Sice už není snadné vymyslet něco zcela nového a jedná se spíše o variace. Přesto je úkázkou hráčského mistrovství schopnost poradit si s úlohou představenou poprvé. Kolo obsahovalo jednu sudokářskou svůdnost. Nejbodovanější úlohou v kole bylo další kombinované sudoku, tentokrát zahrnující navíc mrakodrapy a Easy as ABC. Ovšem 28 bodů za jednu úlohu také hrozivě znamená, že s ní člověk může strávit celý čas. Několika z nás se to málem stalo. Ale mám dojem, že všichni uspěli. Možná víc vydělal Janka, které to sudoku záměrně vynechala a vyřešila víc z úloh ostatních.
Poslední kolo soutěže jednotlivců se ukázalo nejkontroverznější. Obsahovalo při časovém limitu 50 minut jedinou úlohu. Jednalo se o pět propojených čtverců sudoku, kde se čísla vyplňují pomocí puntíků jako na kostce nebo na dominech. Zkoušeli jsme si takovou úlohu řešit v Kunštátě a myslím, že jsme byli dobře připravení. Ovšem někteří z nás se utopili v chybách z nepozornosti; a ty pak bylo mimořádně těžké napravovat. V kole se totiž hodnotilo každé políčko zvlášť, a tak člověk neměl to srdce smazat celý obrazec. A tak jsem (nejen já) strávil posledních 15 minut marným prohazováním ve sporu ležících čísel. Abych se po kole dozvěděl, že hned jedno z první čísel, které jsem jako zcela jisté vepsal, jsem si špatně spočítal a odsoudil se tak velké marnosti. Excelovala Janka, která mezi dalšími hvězdami odevzdala kompletní řešení a poskočila tak na exkluzivní 10. místo. To ještě beru jako hodně pozitivní. Ale v nižších patrech tabulky činil zisk 100 bodů za jedinou tabulku hotovou revoluci. Třeba Petr Nepovím se vyšvihl o více než 20 míst, do vod, na něž po předchozích výkonech ani nepomýšlel.
Opět nebyl čas na vztek nad zmařeným šampionátem — jak jsem to u sebe pociťoval a pociťuji, obě individuální soutěže jsem především výbuchem v posledním kole přivedl od spokojenosti k nespokojenosti.
Naštěstí i v logice bylo možno napravovat v týmech. Závěrečné třinácté kolo bylo týmové. Dopředu dosti záhadné. A v realitě pro některé mimořádně prudérní. Jako k jedinému, k tomuto kolu nebyly instrukce dopředu. A dokonce ani u úloh samotných vůbec nebylo textové zadání. Pouze příklad na ukázku. A řešte. Úlohy byly navíc provázané náhradou některých čísel a symbolů písmeny. Áčko v takovém bloku zazářilo, možná i díky praxi ze šifrovaček, zahráli jsme třetí nejlepší výkon a upíchli jsme se v celkových výsledcích na vysněném 6. místě. Snad se opravdu blýská na lepší časy. Naopak béčko narazilo na nepochopení některých typů úloh bez zadání, a tak spokojení nebyli. Třebaže s celkovým výsledkem v týmové soutěži určitě spokojení být mohou.
A bylo to za námi...
V sobotu ráno jsme mohli především gratulovat Jance k průlomovému umístění, v první světové desítce byla naposledy ona sama před 9 lety. A potvrdila se ještě jedna věc, kterou jsem tušil. A to, že chceme-li zase zlepšovat naše týmové umístění, musí mě Janka porazit. Já jsem přecijen o něco víc sudokář než logik, třebaže po letošních výsledcích bych se nad tím měl možná hlouběji zamyslet.
Dopoledne jsem si užili logické playoff, z něhož si můžete přečíst podrobnou reportáž. Opravdu to stálo za to, bylo to mimořádně dramatické a oproti sudoku ještě pestřejší v rozmanitosti typů úloh. Bylo zajímavé vidět, kterak si různí hráči volí úlohy různého stylu, někdy ke svému užitku, jindy smůle.
Po obědě jsme vyhlásili koupání, protože být v Chorvatsku přímo u moře a nevlézt do vody, to by byl hřích. Nakonec celé tělo smočili jen někteří odvážlivci. Jiní okouněli na břehu a například fotili kraba. Okouknění a focení kraba byla velká legrace, když přišla k vodě také francouzská skupinka hráčů, dost se divili, na co neviditelného tam ta banda Čechů čumí.
Pak někteří stihli ještě výlet po pobřeží do Kraljevice k hradu a večer jsme se všichni sešli na slavnostním zakončení. Přesněji řečeno jsme se sešli před polozavřenými dveřmi do sálu a nebýt drzosti Poláků v čele s mistrem světa, možná bychom tam čekali dodnes. Bylo sice dobré půl hodiny po začátku dle programu, ale pořadatelé a jiní funkcionáři nikde. Tak jsme se kolem stolů museli rozesadit sami. Večeře a kulturního programu jsme se průběžně dočkali. Na vyhlášení logiky jsme ale už s Janou čekat nevydrželi a raději jsme šli spát. Prý to fungovalo bezvadně, vyhlášení hned po našem odchodu začalo.
Ráno jsme vstávali o něco dřív, ale zase ne tak brzo jako ti, kdo odjížděli na letiště. Pro nás představili své vozy páni řidiči v 8:00 a již před čtvrtou odpolední jsme úspěšně dorazili do Brna, přivítáni zuřivým deštěm. Větší část výpravy čekal ještě přesun do mimobrněnských domovů, ale má reportáž v tomto místě konečně končí.
Díky za pozornost!
Krtek
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| WPC_2012_Instructions-v5.pdf | 16.17 MB |
| WPC_rank_F.pdf | 109.33 KB |
| WPC_team_rank_F.pdf | 37.91 KB |
| WSC_2012_Instructions-v5.pdf | 9.37 MB |
| WSC_rank_F.pdf | 89.64 KB |
| WSC_team_rank_F.pdf | 32.76 KB |
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
