Zpráva o Mistrovství ČR v sudoku

Ve vlaku cestou na FED párty zkusím zase připsat pár odstavců, snad to vlaková wifina unese.
Týmová soutěž v sudoku, to byla vlastně první věc, kterou jsme v souvislosti s MČRS 2017 řešili. Včas jsme se ptali Klárky, zda by měla chuť si s námi zahrát. Nabízeli jsme nocleh s polopenzí a udělali jsme si takový příjemný společný sudokářský víkend.
V soutěži samotné jsme byli favority vzhledem k individuální síle i zkušenosti se společnou hrou včetně MS. Na druhou stranu elitní slovenský tým měl také plnou trojici v TOP 10 a podobně Draci posílení Zvířetem z Mimoně byli zdatnou konkurencí.
Windoku kolo s prvky weakest linku jsme začali dobře. Sice jsme si nedokázali posedat tak, jak rychle budeme řešit individuální dvě úlohy, abychom minimalizovali vzájemné přelézání, ale poradili jsme si s úkolem pro jednotlivce s přehledem. Netušili jsme tou dobou, že to bude i závěrečný úkol ve finále, a nacvičit řešení Windoku je tak velmi užitečné.
Kdybychom to tušili, možná bychom se tím utěšovali nad částí společného řešení, kterou jsme pokazili a museli hrát dvakrát. Moc nevíme, kde se to pokazilo, zřejmě v přenosovém čtverci mezi levou a prostřední tabulkou, ale prostě to najednou nevycházelo.
Udělal jsem v tu chvíli strategickou chybu - neposlechl jsem vlastní manželku :-) Jana říkala, že to máme rovnou smazat a hrát znovu. Ona to totiž přesněji řečeno byla situace, kdy jsme viděli, že nám tam zůstalo v levé tabulce cca 8 políček, která nešlo jednoznačně rozhodnout. Já jsem si bohužel pamatoval, že v dopolední části jednotlivců bylo několik vadných úloh a tak jsem se upnul k možnosti, že to celé není tak úplně v pořádku a říkal jsem, že musíme řešit, dokud to není ve sporu. Což po jisté době bylo, ale až po jisté době.
Na druhý pokus jsme hráli dost podobně, Janě její pravá část vyšla vysloveně stejně, nám s Klárkou ta levá nešla tak dobře jako napoprvé, což naznačuje, že jsme se před tím nějak unáhlili. Ve výsledku jsme střední část trojúlohy nestihli dokončit a s přihlédnutím k časovému bonusu soupeřů jsme tím zahodili veškerý náskok ze zisku jednotlivců.
Druhé týmové kolo nám šlo mnohem lépe od ruky. Princip tajuplného samuraje se objevuje každý rok v Poděbradech, takže to s Janou testujeme často. Tady, v našem prvním samuraji na ostré soutěži, nebylo nakonec tak těžké odhalit, která pravidla se vztahují ke které tabulce. Pak jsme si rozdělili části podlo toho, kam kdo dosáhl. Spodní polovinu zahrály holky celkem hladce. Když jsem vlevo nahoře konečně odhalil polohu devítek (=dam), předal jsem klasickou dohrávku Klárce a Janě jsem čmáral pastelkami do Quadra. Nebyla z toho moc nadšené, ale dohráli jsme to a odevzdali se slušným předstihem vůči časovému limitu. Tím jsme si spravili chuť před odchodem na společnou večeři.
V neděli před obědem se hrálo poslední týmové kolo. Podle vývoje v jednotlivcích jsme tušili, že jsme obnovili jistý náskok a k prvnímu místu by mělo stačit třetí týmové kolo v klidu zahrát a odevzdat nejpozději několik minut po našich soupeřích. Realita vypadala úplně jinak...
Kolo se skládalo ze sady úloh 6x6 a sady úloh 9x9. Zatímco Jana po ne krátké době a slušné dřině zcela sama udolala čtveřici menší, my jsme za tu dobu s Klárkou jen zcela mirkoskopicky pokročili ve větších tabulkách disjoint Disjoint groups. A ve zbytku časového limitu nám ani Jana nepomohla byť k malému pokroku v kterékoliv tabulce. Byla to psychologicky dost šílená situace, protože každá, byť jediná vyřešená tabulka mohla převrátit boj o týmové medaile vzhůru nohama. Nemohli jsme si být jistí, že i ostatní trpí stejně jako my, doku soutěž neskončila.
Nakonec se ukázalo, že autor trochu přecenil síly i těch nejzdatnějších týmů a v posledním kole nikdo nevyřešil více než ty šestky. Na medailových postech tak byl zachován status quo, který pro nás znamenal trochu očekávané, ale i tak velmi potěšující první místo.
Děkuji spoluhráčkám za příjemnou spolupráci a těším se na kteroukoliv další týmovou soutěž, kde budu moci hrát, ne jen autořit.
(konec třetí části)

Do archivu byly dnes nahrány materiály z MČRS. Odkaz a podmínky přístupnosti zde: http://sudokualogika.cz/node/1405#zal_stah

Playoff soutěže jednotlivců, to je vždy povídání samo o sobě. Ale nechci se pouštět do úvah, zda playoff dělat či nedělat a podobně. V Brně to letos vypadalo v podstatě stejně jako ve dvou letech minulých, kdy jsem to řídil ze stupínku. S tou změnou, že byl rozumně počet semifinalistů a finalistů snížen na TOP 9 a TOP 6. Líbí se mi, jak hráči mimo čelní příčky ochotně a velmi profesionálně vždy vypomohou v roli rozhodčích a průběh je tak hladký.

Semifinále jsme si jako první trojice užívali ještě v publiku. Fandil jsem své manželce, ale zároveň jsem se celou dobu děsil, že kdokoliv do finále postoupí, bude rozehraný a bude mě prohánět v boji o třetí místo. Kromě sledování napínavého přelévání sil mezi prvními třemi dámami českého sudoku mi ještě hlava šrotovala, že jsem minulý rok vymyslel strašně hloupě systém časových odstupů a letos na to doplácím zrovna já. Což je samozřejmě vtipná náhoda.

Šlo o to, že hráč na 1. místě měl na finále 40 minut a hráč na 3. místě 36 minut, to bez ohledu na bodové odstupy ze základní částí. Ty u finále pouze rozhodly o tom, kde mezi těmito dvěma časy bude začínat hráč číslo 2. Malý rozdíl mezi Honzou a Matúšem znamenal, že jejich odstup byl pár vteřin a můj zůstal ty 4 minuty, bez ohledu na to, kolik jsem ztrácel bodů. Odstupy postoupivších semifinalistů(ek) pak byly paušálně po minutě, už bez ohledu na body. Tím vznikla úsměvná situace, kdy můj odstup na prvního byl 60 bodů a 4 minuty, ale odstup čtvrté začínající Veroniky na mě byl minuta, i když nás v základní části dělilo 140 bodů. Není to stížnost, byť to samozřejmě ráz playoff určilo. Spíš je to námět k zamyšlení do příště, zda lze systém časů pro vícestupňové playoff nastavit chytřeji.

Jak tedy finále probíhalo? Honza a Matúš se (částečně kvůli Honzovým chybkám při odevzdávání) naháněli v rozdílu vteřin, já jsem za nimi supěl s odstupem 4 minut a třásl jsem se, kdy mě dohoní Veronika, Klárka či Jana. Do karet mi hrály použité varianty. Kromě Klasiky neoblíbené, ale v tomto případě slušně zahrané, jsem postupně řešil Antiknight, Killer a Antidiagonální, které umím solidně / hraji rád. Při závěrečném Windoku už jsem mohl jistit třetí místo i celkem klidnou hrou. Že to mezi dámami ještě jiskřilo a zase se to přelilo, mě už po chvíli nemuselo trápit.

Úsměvný výsledek playoff nakonec zkopíroval výsledky základní části. Což mi přineslo příjemnou českou medaili. Vlastně první po dlouhých pěti letech. (To jsem si v danou chvíli ani neuvědomoval.) Ale užil jsem si to. Protože je velmi pravděpodobné, že minimálně v příští sezóně opět přesedlám na pořadatelskou stranu.

(konec druhé části )

I já jsem si hned po soutěži říkal, že bych chtěl napsat pár postřehů o MČRS, kterého jsem se po dlouhých třech letech zase účastnil jako hráč. Trvalo mi skoro dva týdny, než se k tomu dostávám. Pořád jsem čekal, že ještě napíše své dojmy někdo další, ne jen Matúš. Ale asi to funguje jako u většiny akcí, že po pár dnech všichni zapomenou, že něco bylo.

Jestli budu upovídaný jako obvykle, bude vhodnější rozdělit text na části. Začnu třeba o soutěži jednotlivců.

V prvním kole mě potěšilo, že tam nebyla jenom klasika, i když jsem vlastně všechny klasiky nějak utloukl, i velmi elegantní sudé a liché. Ulevilo se mi, když jsem ke konci časového limitu dohrál písmenné sudoku, že to šlo i v písmenech, že jsem to stihl. Zbylo mi pár úloh, včetně kruhového, které jsem přeskočil. A nevšiml jsem si tak ani vadné úlohy a vlastně ani toho, jak výrazně lépe hráli „přední světoví klasikáři“.

U druhého kola jsem se už dopředu smál, že i já jsem naplánoval jako jedno z kol mistrovství světa 2018 sadu 10 alternativ z FEDu. Tady byla každá ve dvou vyhotoveních, občas v menším obrazci, šlo to dobře od ruky. Na konci mi zůstalo nedohrané pouze Disjoint groups (do čehož se mi nechtělo, protože v elegantním designu sudých a lichých zadaných čísel jsem nevěděl, jak začít) a velké GTK, kde to vlastně bylo podobné, také jsem nevěděl, kudy se pohnout z prázdné tabulky. Dost mě překvapila informace z výsledků, že jsem toto kolo vyhrál; především v situaci, kdy nejdražší úlohu (Windoku za 36 bodů) mám kvůli jedinému políčku škrtnutou.

Ano, na kolo "Krtkův pohár" jsem se velmi těšil. Každou úlohu, kterou na web dávám, testuji, takže mám tyto typy úloh obehrané minimálně stejně dobře jako pravidelní soutěžící KP. A bylo to znát, mnohé tabulky v čele s Nepravidelnými tečkami jsem prolétl rychlostí blesku. Jen v jednu chvíli se mi to trochu nevyplatilo. Naprosto jsem nechápal, proč je v úloze Ciferníky tolik zadaných čísel, zběsile jsem tam doplňoval ta zbývající, bez velké potřeby přemýšlení a dospěl jsem k řešení, o němž jsem se domníval, že je v pohodě, až na jeden chybějící ciferník, a tedy porušenou negativní podmínku. Vzhledem k tomu, že i u předchozích kol se mluvilo o vadných úlohách, tak jsem moc neváhal, připsal, že je úloha vadná a šel dál. Na konci kola, po dohrání dvou antiknightů, mi zbývaly tři minuty, tak jsem to takto odevzdal. Trochu mě překvapuje, že jsem při kontrole, co by šlo v těch Cifernících prohodit, přehlédl vážné prohřešky proti klasickému sudoku (stejná čísla ve sloupci i čtverci), asi euforie, že mi to tak šlo. Zpětně jsem rád, že další vadná úloha tam nebyla; a bodově jsem taky úplně neprodělal.

Po obědě se hrály dvojice úloh s vyznačenou shodou mezi čísly z řešení. Před začátkem jsem si říkal, že pro juniory a nováčky bude kruté nezdůraznit, že tam, kde šedé políčko není, tam se čísla musí lišit. Z pravidel to plyne, ale zjevné to méně zkušeným asi není. Přepral jsem v časovém limitu čtyři ze šesti dvojic a byl rád, protože to byla docela dřina. Nejvíce jsem se obával své neoblíbené varianty Nesousledné, jejíž temné kouzlo se ještě mělo projevit druhý den.

V neděli po ránu následovalo tak zvané Nesudoku, kde jsem úplně neodhalil pointu netypické variace na téma Parkety, a tak jsem něco ztratil proti nejlepším v daném kole. Ale já jsem byl spíše rád, že jsem dobře odhadl své síly na konci kola a těsně před limitem dokončil větší Blackout. V tom je velká alchymie kol, která se neodevzdávají kompletní, a já měl celé mistrovství na dokončování spíše štěstí než naopak.

Poslední kolo základní části už o ničem nerozhodovalo, i když mohlo, ale většina favoritů, i několik nefavoritů uhrálo 116 bodů ze 160 za 5 ze 6 úloh. U většiny ostatních za to mohl čas nebo hodně těžká závěrečná úloha. Ale k té já jsem se vůbec nedostal, když jsem neuvěřitelně trpěl s Nesousledným sudoku. Napřed jsem si cosi chybně přenesl. Pak to hrál přes tipování až do sporu na posledních 10 políčkách, abych s vyplazeným jazykem minutku před koncem dokončil třetí pokus, který už byl zcela logický, ale zoufale pomalý.

V základní části jsem skončil třetí za Honzou a Matúšem, o nichž jsem si mohl i dopředu myslet, že mě porazí. Jenže to bylo minimálně v průběhu prvního dne těsné, málem v můj prospěch. A to mě zneklidnilo. Jako že jsem cítil šanci bojovat třeba nejen o jakoukoliv medaili, ale i o úplné čelo. Což nakonec poslední kolo a systém časových odstupů v playoff vyřešil za mě. Každopádně mohu říci, že mě základní část velmi bavila, spousta fajn úloh, vesměs příjemně řešitelných.

(konec první části )

Vďaka Gotrochovi za parádne majstrovstvá, jeho autorský vklad doslova hraničil so sebaobetovaním! Aj napriek tým pár nedostatkom boli úlohy pekné, kolá zaujímavé a výborne sa to lúštilo. Neviem ako sa páčilo juniorom (super, že prišli!), ale oceňujem, že to neboli ľahké šprintové kolá a odovzdávali sa prakticky len klasiky.

Tímové windoku nám sadlo, boli sme tak akurát vyrovnaní, takže to šlo pekne. V samurajovi sme už trochu zmätkovali, zle sme určili úlohy a ani vpisky na nesprávnych miestach nám to neuľahčili. Tretie kolo bol riadny úlet, tam sa fakt nedalo urobiť nič, niekoľko minút sme neboli schopní do tej veľkej štvorice napísať čo i len vpisku.

Podľa skladby úloh som čakal, že Šošon bude medzi jednotlivcami dominovať o trochu viac, ale jeho viróza z toho napokon spravila celkom vyrovnanú súťaž. Napokon sa vlastne zdalo, že sudoku mu na ten kašeľ pomáha (mali ste ho počuť ráno a večer). Trochu zvláštne mi prišli odstupy pred finále, rozdiely medzi prvými tromi boli oveľa menšie ako na 4.-6. mieste, aj na Krtkovom prípade sa ukázalo, že tento systém prepočtov veľmi nezafungoval.

Potešilo ma, že sa Gotrochovi a Honzovi napokon podarilo dokončiť logiku, aj keď mne sa zdala viac B-čkarská, než A-čkarská :) Priznávam, že som si nevšimol chybu v GTK, tá úloha mala totiž tak veľa bodov, že som automaticky predpokladal, že niečo prehliadam ja, škoda...