Hmm... Z pověření tiskového mluvčího = stříbrného leadera a sekretářky se zlatýma ručičkama a nejstabilnější výkonností se do toho zkusím pustit a uvidím, jestli to dneska dám, nebo to bude na pokračování...
Sešli jsme se ve středu 28. dubna v 7:30 na Ruzyni. Brňáci dorazili autem, které řídil Michal Rieder; děkujeme Betty rozjela tradiční vtipkování odpovědí na kapitánovu otázku "kdo ji to přivezl" suverénní odpovědí "to byl ředitel naší školy" Drobné zpoždění měl jen Gotrochův autobus od Plzně,ale byla spousta času.
Pracovníkům Delta Airlines jsme zodpověděli mraky mimořádně dementních otázek typu: "kdo balil tento kufr" "komu patří váš mobilní telefon". Prostě vše pro naši bezpečnost. Ještě že to aspoň bylo v Praze a dotazy byla kladeny v češtině.
Další vtipkování při čekání na odlet mělo živnou půdu například v blížící se maturitě poloviny týmu. Zkoušení z češtiny, angličtiny, dějepisu a zeměpisu se ujal kapitán, matematiky Krtek; jen klasická a jazzová kytara a hudební teorie nám trochu dělala problémy...
Odlet v 10:35 , po cestě spánek střídaný se zkoumáním vzorových úloh. Přílet půl hodiny před "jízdním" řádem, ale stejně nám to bylo houby platný.
Už za letu jsme si vyplňovali formuláře pro vstup do USA. Vystáli jsme třičtvrtěhodinovou frontu. Odevzdali formuláře, obtiskli prsty a spěchali na další a další screenování a proclívání. Jenže panu úředníkovi se zdálo, že Kuba vyplnil formulář málo výraznou propiskou (!!! ) a nové opisování desítek položek zabralo velmi cenný čas. Proběhli jsme se před obrovské letiště JFK, abychom doběhli o 5 minut pozdě. Hodina a třičtvrtě na přestup se ukázala jako optimistická a ocitli jsme se v nezáviděníhodné situaci. Mj také proto, že zavazadla už byla (znovu) odevzdaná k přeletu do Phi.
Kapitánovo vyjednávání na přepážce Delta Airlines naštěstí zamezilo nevábné hrozbě přespávání v NY bez kufrů. Do 150 km vzdálené Filadelfie existovala vzduchem cesta již jedině přes 1000 km vzdálený letecký uzel v Atlantě. Místo jednoho třicetiminutového letu jsme po dlouhém čekání (v NY i Atl.) absolvovali dva tříhodinové lety, abychom se ve 23 hodin tamějšího času objevili konečně na cílovém letišti. Obrovská klika byla, že jsme se všichni dočkali kufrů, které (trochu záhadně) nakonec letěly s námi přes Atlantu.
Holt příprava na maturitu ze zeměpisu
Jakýsi van nás odvezl do hotelu v centru města. Kapitán vyzvedl klíče (čipové karty) od pokojů. Ty jsme si oproti jeho původním plánům trochu povyměňovali a rozlezli se do pokojů následovně: dvoulůžko č. 1418 Víťa a Gotroch, trojlůžko č. 1420 Krtek, Betty a Klára a dvojlůžko č. 1424 Kuba a Čert. Po třicetihodinové cestovní šichtě jsme upadli do postelí domluvení na 9 hodin na snídani.
Konec dne prvního
Na čtvrtek jsme měli naplánováno nějaké to sightseeing a týmové posezení nad bookletem. Navštívili jsme především historickou budovu Independance Hall, kde byla podepsána nezávislost USA a shlédli Liberty Bell. Jako příprava na maturitu z angličtiny a dějepisu to bylo vhodné, škoda že nebylo moc rozumět
Pro naladění na americkou vlnu jsme pojedli v mekáči
V rámci týmových rozprav jsme probrali seznam úloh s důrazem na týmové bloky. Během debat našila Betty na rukávy fialových dresů týmu JaJaJa BřNO malé české vlaječky. A poměrně dost času jsme pak věnovali debatě, jestli by mělo rozdělení do týmů vycházet z těchto dresů, nebo by měl být A-tým ryze mužskou záležitostí.
Pomalu se dostávám do fáze, kdy budu mluvit o průběhu soutěže a o úlohách, k tomu se hodí mít prohlédnutých pár dalších zdrojů. Doporučují se stránky h**p://wpc.puzzles.com/wsc2010/index.htm a h**p://www.worldpuzzle.org/wiki/index.php/Fifth_World_Sudoku_Champ - ionship - , případně i pdf soubory s pravidly a vzorovými úlohami dostupné na prvním odkazu.
Pochybný odkaz v předchozím příspěvku jistě každý rozluští.
Ještě bych dodal, že Čert a Klárka hojně fotili, a moc se těším, že se brzy pochlubí. Aby to bylo i s obrazovým doprovodem
Celý den jsme se těšili na 1830-2100: Welcome Reception. Což nedopadlo úplně podle našich představ. Byl nám názorně předveden rozdíl mezi "reception" a "dinner". Akce probíhala nastojáka (vysloveně jsme se těšili, jak budeme nastojáka i luštit ) a k jídlu se dalo sezobnout pár poněkud exotických jednohubek. Ne že by nedošlo ná zábavné situace - například příběh "Kterak šel Kuba s Čertem na pivo a vrátil se s kolou" což vám jistě rád popíše sám
Představovačka týmů byla pouze čtená ředitelem akce Willem Shortzem. K tomu se opět vážně zábavná fáze - problematika čtení českých jmen: [jakop oundrousek] [mistr suči] [tou-že-žedno] a podobné
Celkově za Welcome fázi pro amíky palec dolů
Výrazně lépe se povedla 2130-2230: Q&A Session. Vzhledem k dobrému zpracování výše odkazované wiki nebyly téměř žádné otázky a akce moderovaná americkým kapitánem Nickem Baxterem a autorem úloh Wei-hua-huangem proběhla nebývale rychle a čistě.
Takže tady pro změnu palec nahoru
Páteční dopoledne kromě focení týmů u slavné sochy LOVE dávalo poslední čas na týmovou přípravu. Věnovali jsme se především samolepkovému sudoku pro blok Team Round 2: Number Place (připravil Kuba) a skládačce pro blok Team Round 3: Jigsaw Sudoku (připravil Krtek). Jsem přesvědčen, že to bylo výrazně ku prospěchu věci, že nám to pak na ostro líp šlo.
Na oběd jsme byli "vyhnáni" s rozdanými "stravenkami" na jakousi jídelní tržnici plnou především stánků typu rychlé občerstvení. Po počátečním vyděšení z tohoto stylu stravování (holky při pohledu na see-food-speciality: "Hlavně ať to nemá oči a nehýbe se.") jsme snad všichni trochu něco pojedli. Dost jsme bojovali taky s angličtinou, většinou jsme prodavačům moc nerozuměli a zjišťovali až v pytlíku, co že jsme to vlastně koupili
Za organizaci stravování opět jeden palec dolů , bylo to moc rozmanité a divoké (něco v hotelu, něco ve visitors centru, něco na té tržnici) a rozhodně podle mých zkušeností prostě nezvyklý postup.
Nu a po tomto "obědě" to vypuklo...
První kolo desetiboje - 100 meters - 8 "lehkých" klasik na 20 minut zahráli asi všichni zhruba podle svých možností. Kuba odevzdával před limitem a kolo vyhrál, naopak Krtek byl s 5 tabulkami otrávený, třebaže to ještě nebylo úplně nejhorší.
Druhé kolo desetiboje - Long Jump - 7 počítacích úloh na 40 minut neskončilo pro většinu z nás dobře. Vesměs jsme se tvářili, že na to se těšíme, že by nám to mohlo jít; a byli jsme nepříjemně překvapeni obtížností úloh. S Kubou jsme se oba opakovaně dostali "logickou cestou" do sporu v Zabijáčkovi (kterého ovšem Janča vyřešila, a tak asi vadný nebyl). Mně se navíc totéž podařilo s Product Last-digit Arrow Sudoku a pokazil jsem koncovku startovního "obyč" Killera. Všechno jsem rozvrtal a nic nedokončil. Přebývalo sebevědomí a chyběl tah na branku. Skončil jsem tak se dvěma úlohami na potupném 78. výkonu a "chystal jsem si pozici pro comeback".
Třetí kolo desetiboje - Shot Put - 8 úloh na 40 minut založených na změnách počtu čísel v řádcích, políčcích či oblastech. Tady se podle projevilo, jak důležitý může být trénink. Víťa nás několik týdnů před soutěží zásoboval úlohami autorů Snyder a Weie; a právě Parkety či Mozaika použité v tomto kole patřily mezi ně. Z mého pohledu to znamenalo příjemný rozjezd kola, které jsem zakončil lehce protipnutým 0-9 sudoku a odevzdáním 1:58 před limitem jako první ze všech. To po předchozím nezdaru potěší
Čtvrté kolo desetiboje - High Jump - 7 úloh na 35 minut založených na vztazích mezi čísly. Úlohy typu Consecutive či GT známe z FEDu, Teploměry a Pevnost z MČR. Takže to také mohlo být příjemné kolo. Však také ti schopnější (Kuba, Betty, Gotroch) zabojovali. Já jsem byl opět moc hladový a rozvrtal víc než se dalo dokončit; především Teplouše třikrát "zcela logicky" do sporu fakt zamrzely.
Páté kolo desetiboje - 400 meters - 8 "středních" klasik na 35 minut. Co k tomu říct...
Kuba odevzdává před limitem a je suverénně nejlepší, Krtek má 3 tabulky, čtvrtou s chybou a je fakt otrávený; kdo by taky nebyl za 82. výkon v daném kole.
Přátelé, zcela vážně , hledám osobního trenéra na klasiku...
Třeba tedy bude stačit sparing-partnerka, kterou už mám , a časem se zlepším
S pohledem na hodiny a uvážením programu v předchozích hodinách a dnech v konfrontaci s plány na nejbližší ranní vstávání mi nezbývá než napsat:
(to be continued...)
American Dream, chapter II
První kapitola končila po první polovině individuálního desetiboje. V pauze na přestavení hrací místnosti jsme zašli na pokoje vyměnit bílé dresy za fialové. Těšili jsme se na týmové bloky a zpytovali svědomí z hlediska individuálů. Minimálně někteří - s jedním nadprůměrným blokem a čtyřmi slabými jsem opravdu nemohl být spokojený.
První týmové kolo představovala tradiční soutěž s názvem Weakest Link, kdy začínají jednotlivci zvlášť a po dokončení individuální úlohy se sejdou nad další úlohou společnou. Kolo pro Čechy jako vyšité, protože mezi nimi neexistuje žádný slabý článek.
Úloha, kterou jsme řešili, se jmenovala Triple-double a známe ji všichni z MČR. Jedná se o dvě klasiky provázané přes tři společné čtverce, kdy je napřed potřeba odvodit, který čtverec je stejný s kterým. Viz též citovaná wiki.
Boj započal a první, kdo si do ztichlého sálu mohl zavolat "finished" byl Jan Novotny from CZE A team; a ani kolegové se nedali zahanbit. V době, kdy u ostatních týmových stolů byl nanejvýš jeden člověk (!!!), český tým byl kompletní!!! Turecký kapitán Ferhat v publiku špitl Víťovi: "To bude superbonus!"
Možná šla euforie příliš nahoru, možná to byla smůla, ale nedopadlo to tak
Společný úkol zahrnoval 4 tabulky provázané přes celkem 12 čtverců. Kuba statečně dopisoval a vpiskoval klasické kroky, s Betty jsme mu sekundovali a především řešili provázanosti, vedli o tom záznam na papír zvlášť a barevně značili stejné čtverce. Po 10 minutách poctivé práce jsme měli 6 dvojic čtverců roztříděných. Po další minutě klasického sudoku jsme dostali pecku mezi oči , jedna z úloh byla zjevně ve sporu...
Zpětně si říkám, že jsme možná trochu zazmatkovali, když padlo spontánní rozhodnutí mazat, smazali jsme všechno (přičemž všechno jsme právě asi nemuseli) a začali jsme celou čtveřici od nuly.
Uběhla doposud asi polovina ze 40 minutového limitu na kolo. Byli jsme pochopitelně v psychickém útlumu; o to víc, když týmy kolem začaly odevzdávat. Nebudu moc popisovat to utrpení, ani to, že nám to vlastně napodruhé vyšlo "úplně stejně". Naštěstí jsme stihli druhý pokus v limitu dokončit a ztratili tak pouze něco ze sebevědomí a pár set bodů v časovém bonusu.
Dobře (nebo minimálně líp než A) záhrál i tým B, takže nebylo proč plakat.
Na řadě nebyl žádný čas na vzpamatování se, na řadě bylo poslední kolo prvního dne, druhé týmové, které vtipnou formou doslovně naplňovalo anglický termín pro sudoku - Number Place.
Hrály se klasické tabulky rozdělené po čtvercích na tři barevné části. Kuba měl žluté samolepky, Betty červené a Krtek zelené a bez spolupráce a komunikace jsme je lepili do svých částí tabulky; vždy se řešily zaráz a po 90 vteřinách předávaly tři tabulky. Kdo dokončil odevzdal a dostal prázdnou, až do počtu šesti tabulek. Na další podrobnosti můžete kouknout do wiki.
Přišlo nám to jako ohromně vtipné týmové kolo a moc jsme se na něj těšili. Ze dvou důvodů - všichni jsme kvalitní klasici (s tím, že i looser Krtek na snazší tabulky většinou stačí ) - a dopoledne jsme si tuto aktivitu s nálepkami a předáváním tabulek nanečisto vyzkoušeli a zdálo se nám, že to jde.
No, a šlo to jako na drátkách
Z prvních tří tabulek byla jediná těžší (to se vědělo i dopředu podle bodů), ta šla pomaleji, ale zbylé dvě se dobře plnily. Odevzdání obou vycházelo na Betty, doufám, že ji volání "finished" těšilo. Nejen, že jsme byli první kdo poprvé volal, ale taky jsme volali rozhodčí s novou tabulkou nejčastěji
Tabulky číslo 4 a 5 byly také příjemné, až tabulka číslo 6 byla trochu zarážka. Vyžadovala hodně si vyřesit v hlavě v "cizích" částech tabulky, aby člověk vydoloval nějaké číslo do části své barvy. Po určité době už nám kolovala jen ta jediná tabulka, ostatní byly odevzdané, a tak se vždy 2 nudili, zatímco třetí bojoval.
Když se to konečně prolomilo (zřejmě Kuba ), podařil se nám ještě dodatečný husarský kousek - každý ve svých 90 vteřinách stihl těsně dolepit úplně celý svůj zbytek, aby to nemuselo běžet zbytečně znova dokola kvůli pár políčkům. Posledních 9 políček bylo v mé zelené části, pak došlo na šesté silně vítězoslavné "finished". Z 40 minut limitu jsme spotřebovali něco před 30 a těšili se na zasloužený časový "superbonus".
Wei a Thomas se pustili do opravování. My se šťastně šklebili na šťastného kapitána.
Bylo 5 minut do konce, když to přišlo... Wei: "Je 5 minut do konce, zastavujeme čas, protože dosud nikdo neodevzdal kompletní řešení."
COŽEEE???!!!
Zbylo nám jen krčení ramen a zoufalé pohledy. Po nějaké době 2 nebo 3 týmy dokončily a kolo skončilo. Prostě jsme měli v jedné tabulce chybu . Doteď nevíme jakou přesně a kdo ji udělal, zakázali jsme kapitánovi, aby nám to řekl a někoho tím ještě víc rozhodil... Na to, že jsme byli suverénně (o minimálně 10 minut) lepší než všichni ostatní, opravdu smutné zakončení dne
Za trest jsem šli do 14. patra na pokoje pěšky a následná večeře proběhla v dost zmlklé atmosféře.
V programu byla Game Night - večerní program, o němž nechť referují ti, co tam byli.
S Jančou jsme zůstali na pokoji a "soutěžili" kdo je víc zdrcený.
Ono se to možná nedá slovy vypovědět... Hrajete celý den naplno a ...
(to be continued...)
Tiskový mluvčí CZE-A
4. 05. 2010 16:15:32
V první řadě vám všem chci poděkovat za to jak jste nám fandili. Opravdu jsem nečekal, že tu i v brzkých ranních hodinách vydržíte sledovat textový přenos finále. Takové fanoušky nám může závidět i Kometa . Děkujeme za gratulace k výsledkům. Zde bych chtěl jen podotknout, že jsme se odpoutali co do počtu medailí. Aktuálně už jich máme ve sbírce 8 a jsme opravdu tou nejlepší zemí. Na MČR to bylo ještě 6:6 s USA, ale kapitán prorocky odhadl, že po WSC 5. budeme lepší
American Dream chapter three
V sobotu jsme zřejmě vstali lepší nohou. Neznali jsme výsledky - aspoň ne všichni podrobně - takže jsme nevěděli, že tým je po první dnu přes všechnu tu smůlu čtvrtý; a Betty již na svém stabilním 12. místě (to dokonce vedlo kapitána k pokynu, že by ona měla být ten druhý Čech v první desítce, což nerada slyšela jako příliš zavazující. Obecně jsme spíš do druhého dne soutěží šli s tím, že nemáme co ztratit, že to může být jen lepší.
Soutěž v sobotu začínala šestým kolem individuálního desetiboje - 110 meters hurdlers - opět 20 minut klasiky, tentokrát ve svérázné podobě úloh s názvem Just One Cell. Což znamená, že v celé tabulce je vždy jediné pole, kde lze logicky odvodit jedno číslo, všude jinde je více možností. Poměrně střelené, ale neřekl bych vysloveně hloupé
Asi jedině Kuba se tvářil, že se mu to dařilo. Ostatní toho spoustu jen otipovali a doufali. Krtek "klasicky" zahrál bídně, 62. výkon v kole, a dostal se na globální dno, 27. místo.
jaku111
4. 05. 2010 16:46:17
Vzhledem k tomu, že Krtkovi píšícímu "svou maturitní slohovku" nemůžu konkurovat tak se zaměřím spíše na doplňující informace. Jak již bylo napsáno nestihli jsme v NY spoj. Holt Kuba si vždy dokázal na letišti vybrat úžasnou frontu . Vždy v té druhé prošli alespoň dva další lidi, kteří přicházeli i později, ale tohle byl opravdu extrém. Za přepážkou sedící postarší pán pracoval asi takovou rychlostí jakou vy luštíte sudoku zatímco na ostatních přepážkách fungovali rychlostí běžce na 100 metrů. Pán měl zřejmě pocit, že budu potřebovat rychlopsaní a považoval za dobrý trénink chtít po mě znovu vyplnění formuláře. Zvládl jsem to asi v rekordním čase, ale i přesto to nestačilo. Zklamání bylo veliké
Sedmé kolo desetiboje - Discus - zahrnovalo v limitu 35 minut tabulky s přídavnými regiony. Windoku, Diagonála, Multidiagonála nebo Pětitabulka - Flower. Úlohy svižné, příjemné obtížnosti. Tentokrát bez jakéhokoliv tipu jsem je prolétl jako nůž máslem; s ušetřeným časem 5:03 jsem odevzdal a hrdě koukal kolem. K týmu jsem po skončení kola konečně dorazil v dobré náladě a se slovy "Ne*erte toho kluka!" I ostatní se tvářili vesměs spokojeně a nálada se konečně zvedala.
Osmé kolo desetiboje - Pole Vault - nás ve 40 minutách stavělo před 7 úloh tematicky spojených zvláštními reprezentacemi čísel - digitální, římské, morseovka, ad. Není to úplně nejoblíbenější styl úloh, ale zase je jasné, do čeho člověk jde, na co se psychicky připravit. Výborně si poradil Gotroch , mně a Kubovi chybělo k dobrému pocitu dotipovat úvodní digitální 6x6. Já jsem se i přesto nadále zvedal, Kuba bohužel začal ztrácet na janoslawa cenné body = čas ve finále.
Zbývající kola desetiboje strašila už dopředu svým bodovým objemem a typologií úloh.
Deváté kolo - Javelin - nabízelo celých 45 minut na 7 úloh s pokřivenou geometrií. Na Pletence či Zahýbáme z MČR jistě všichni ještě vzpomínáte. (Pro Zahýbáme mají amíci název Sudoku Curve - což je po drobném počeštění hodně trefné ) Dále to byly úlohy složitě prostorové, nebo třeba iregular s hrozivým čtyřicetibodovým ohodnocením.
Když jsem v nejbodovanější úloze celého mistrovství - pověstné Penrose 2 - objevil na posledních políčkách spor, myslel jsem, že pojedu domů nohama napřed. Naštěstí jsem si spravil chuť vyřešením těžkého, ale hratelného iregularu, a následně našel a opravil i chybu v Penrose. Neznamenalo vůbec všechny možné body, ale pořád výborný výkon v daném kole. Ostatní taky bojovali, bohužel, opět ztrácel Kuba na Janoslawa.
Poslední kolo desetiboje - 1500 meters - doráželo ještě žijící hráče 35 minutami neřešitelných klasik. Autoři od začátku ve wiki psali "Most solvers will probably end up using bifurcation on these puzzles." Jinými slovy "tipujte, tipujte, tipujte" - ještě že jsme měli FED bločky
Klasicky zdatná část družstva se neztratila ani v tomto kole, ale pořád bych se teda rád zeptal cpickerel či rohana, jak mohli nahrát před 200 bodů.
Individuální část skončila a většina z nás se zlepšila, já například (prý) zahrál třetí nejlepší výkon druhého dne. Jediná starost při obědě byla, jestli Kubovy slabší bloky 8-10 nebudou mrzet v obavě o finále. Především jsme se ovšem snažili posilnit fyzicky jídlem a psychicky před závěrem soutěže týmů.
(to be continued...)
Historka kterak šel s na - Welcome dinner rozpačité pocity, jídlo samé jednohubky, pořád někde postávat, čím to tak zlepšit? Ondro zajdem na pivo? Jo. S těmito slovy jsme odešli od české skupinky. Přišli jsme ke stolku s nápoji pro účastníky, ale obsluha po nás vyžadovala pasy. Teda alespoň po mě. Nebyl bych to já abych nezkusil, že ho mám na hotelu, leč tahle výmluva mi nepomohla a vzhledem k tomu, že za den jsem moc tekutin neměl byl nucen přistoupit na nekonfliktní variantu koly. Náš návrat zpět byl přivítán obrovským smíchem a já se stal terčem poznámek typu "Nemáš to pivo moc černý?" "Americký pivo se pije s ledem?" a dalších...
Čert
No to je sice pravda, ale když šlo o pivo, tak i tak čestný člověk jako Kuba odohodlaně a opakovaně vrchnímu tvrdil, že mu bylo 21. Diskuzi jejich "no" (vrchní) a "yes" (Kuba) bych vám přál vidět. Mně bylo tedy ale Kuby moc líto, ale někteří další členové týmu se mu po návratu s Kolou škodolibě smáli
American Dream chapter four
Po skončení individuální části jsme vyráželi do týmových bloků ze slušné startovní pozice a hlavně plní odhodlání. Na třetí týmové kolo - Jigsaw Sudoku - bylo proč se těšit. Skládání iregularů z fyzických dílků jsme měli vyzkoušené a očekávalo se využití Krtkových zázračných paciček
Dostali jsme 32 dílků čtyř typů (a barev pro přehlednost), které bylo potřeba roztřídit do čtyř tabulek, v každé právě dva různé typy. Co kam a jak patří jsme měli poměrně rychle, z hlediska tvarů. To byl ale pouze začátek - především bylo potřeba určit který dílek přesně na kterou pozici a kterou stranou nahoru, aby seděla i všechna čísla a dalo se dořešit nepravidelné sudoku.
S Kubou jsme se věnovali jedné tabulce a snažili se na jednotlivých pozicích dílky vylučovat a hledat nějakou jistotu; Betty podobně pracovala na druhé tabulce (ve vhodné kombinaci typů dílků, abychom si "nekonkurovali"). Byli jsme ale úplně marní - my s Kubou - prostě pořád moc možností a pokrok žádný. Naopak Betty občas použila i tužku, opisovala jistá čísla a použité dílky zahazovala. Po jisté době odložila celou tabulku se slovy "Hotovo!" Zůstali jsme zírat s otevřenou pusou , protože my jsme neměli v podstatě nic.
Pustil jsem Betty ke Kubovi a věnovali jsme se dvojici tabulek, kde nám díky tomu hotovému sudoku ubylo možností na použité dílky. Kuba tvrdí, že nestačil zírat i nadále nad kmitáním Janiných rukou Zatímco já jsem se s další tabulkou opět trápil (stále moc možností a nic jistého), kolegové brzy složili. Kuba tabulku dohrával z hlediska sudoku a Betty jsme předložili další dílky. Netrvalo dlouho a Kuba měl opět co dohrávat a před námi ležela poslední tabulka a poslední dílky.
Ta byla nejtužší, ale když se zapojil i Kuba a nějaké sudoku-kroky dostali jsme se k zadání a kmitáním tří rukou nad jedním papírem i k řešení. Pár minutek před vypršením časového limitu jsme odevzdávali. Ne úplně první a jediní, ale hlavně že to bylo. Nejen tým zde selhal a nesložil skoro nic.
Za tohle kolo prostě a jednoduše: Betty, díky! (4 smajlíci za 4 složené tabulky )
Další kolo - Track and Field Relay - opět promakané a pro český tým jako dělané. Jednalo se o štafetu, kdy v jednu chvíli řeší jeden hráč z týmu sám klasiku střední obtížnosti a za přepážkou zbývající hráči řeší společně variantní úlohu. Odevzdává se obě úlohy zaráz (tj. až jsou obě), následně se dostane nová dvojice úloh a prohodí se role hráčů (tj. to kdo je sám na klasice a kdo ve dvojici na variantě).
Měli jsme dohodnuté rozdělení pořadí hráč A-B-C, z něhož vycházelo, kdo bude a s kým řešit kterou variantu.
Vycházelo to velmi pěkně. Napřed Krtek s Kubou vyřešili Integer Division sudoku o něco dřív než Betty klasiku (ta první byla asi nějaká fikanější). Pak jsem byl já s klasikou o něco málo rychlejší než kolegové s Countdown sudoku. Na třetím úseku se Kuba na klasice nudil docela dlouho, než jsme s Betty dotáhli poměrně záludné Mrakodrapy. (Druhý český tým je prý dokonce raději zahodil nedohrané, aby se mohl podívat ještě na zbývající tabulky.)
Druhá polovina štafetového "závodu" začala příjemně - Kuba&Krtek s Double Iregularem ani Betty s klasikou neměli žádné problémy a bylo dost zjevné, že jedeme v čele vůči ostatním týmům. Na páté úseku jsem opět bez problémů zahrál klasiku (což není u mě vždy, že... ) a s radostí jsem se šklebil na kapitána a koukal pod ruku kolegům, že jim to v Morse-sudoku moc pěkně přibývá. Jenže pak se něco zamotalo a v ruce každého z nich se objevila jedna guma a nádherně synchronně to smazali... (toto má vyjadřovat tu synchronnost ).
Trochu mi ztuhl ten úsměv. Druhý pokus už ale zvládli s noblesou a mohli jsme poskočit na poslední úsek. (V daném období byl zastavený čas a původní časový limit se protahoval. Pak se čas zase rozběhl, ale zřejmě ne proto, že by to někdo dal, ale proto, že organizátorům došla trpělivost. (A bylo potřeba mít i čas na poslední kolo, že.))
Finišoval Kuba na klasice, jak se na Kubu na klasice sluší. Ovšem musel pak zase chvíli vydýchávat, protože s Jančou jsme bojovali s úlohou Pletence, která je jak známo "taková nepříjemná" (slušně řečeno ). Ale co bychom si nalhávali, jsme dobří , takže jsme to ubojovali, jednu průběžnou chybu průběžně opravili a asi 2 minuty před koncem kola jsme to slavnostně odevzdali.
Opravdu s dobrým pocitem z dobře vykonané práce, navíc kapitán tvrdil, že jsme jediní, kdo to zvládl
Závěrečné týmové kolo - Pentathlon - bylo opakování z MČR, řešila se čtveřice provázaných úloh podobně jako v druhém týmovém kole v Brně. Jednalo se tentokrát o varianty S jako sudoku, Teploměry, Sousledné a Deficit sudoku. A hlavní rozdíl oproti mčr byla výrazně vyšší obtížnost. Čili to šlo fakt ztuha, a nelze se divit ani tomu, že to kupříkladu geniální Japonci nezvládli a "vydělali" v tomto kole celých 45 bodů z 1000 možných...
Začala Betty s poctivým vyvpiskováním S jako sudoku (fikaně 9 čísel v 9 různých řečích), Kuba se Sousledným a já s Teploměry. Jenže ono to, přátelé, fakt moc nešlo - řešení samostatných úloh v podstatě nemožné, omezování v provázaných polích velmi pomalé.
Když se to Kubovi v Sousledném konečně rozjelo - na základě přenosů ze všech ostatních tabulek, pochopitelně - tak se ukázalo, že se to rozjíždí nezadržitelně do sporu. Docela bezmoc...
Ale rozhodli jsme se negumovat všechno, jen Sousledné a do jedné provázanosti, která asi problémy způsobila, Kuba bouchnul třetí, nesporovací možnost. Po boji, přímo v Sousledném i ostatních tabulkách to dohrál. Po přenosech provázaných polí pokročila i Betty se svou tabulkou a Kuba v Deficitním sudoku. Jen Krtek - stejně jako v Brně - v Teploměrech něco podělal... Opět jsme se rozhodli odvážně smazat jenom Teploměry a doufat, že chyba se nikam nezanesla.
Naštěstí nezanesla, Kuba i Betty své tabulky dohráli a mohli mi pomoct. Stejně jako v Brně nám zbývalo necelé dvě minuty ... šílený spurt tří rukou nad jednou tabulkou ... a zase to vyšlo ... 20 vteřin do konce na kontrolu prázdných políček. A pak veliká úleva...
S tímto vyvrcholením musím připsat:
Betty, Kubo, díky!!!
Díky, že jsem si s vámi mohl zahrát a a především prožít tuto soutěž...
Tým ST JaJaJaBřNO je nejlepší na světě ... víte co tím myslím ... přímo výsledky to být vůbec nemusí...
+ + = VSL
V průběhu přestavby hracího sálu před finále - což se celkem protahovalo - jsme se napřed dozvěděli, že bez posledních 3 kol jsme třetí, což spolu s výkonem znamenalo, že medaile by měla být v suchu, dolů jít nemůžeme.
Další zpráva byla, že Němci, na jejichž první místo jsme ztráceli nějakých 250 bodů zahráli Iregularovou skládačku za 350 a my za 810. To skoro vypadalo, že jsou Němci ze hry. A tak nám ani moc nevadilo, že jsme v jednom z iregularů měli (právě jedno jediné ) špatné políčko, a nezískali tedy úplně všechny body co jsme mohli.
Začali jsme se cítit, že by to mohl být i titul, a tak bylo vyhlášení výsledků posledních dvou kol jistým zklamáním. S Jančou jsme neuhlídali ty Pletence a měli v nich asi 5 špatných políček...
No, a tak nakonec právě zhruba o těchto 200 ztracených bodů zůstal český tým za německým. Hráli jsme úžasně, ale jediným (!!!!!) bezchybným kolem byl Penthatlon, a v kontextu s německými výkony v týmových blocích to dalo titul týmových mistrů světa do hodně zasloužených rukou.
Dalo by se v tom vrtat dále, protože to, že jsme mohli skončit lépe, asi z předchozího textu čiší. Ale...
Nevrtejme se.
Slavme
Druhé místo v úžasné, těžké i krásné, a korektní soutěži je velký úspěch českého týmového sudokování a potvrzení našich výjimečných pozic ve světovém sudoku.
A lepší to může být třeba příště! Come on!!!
Dovolím si vyjádřit se k individuálnímu finále jen stručně. Měli jste tu skoro přímý přenos a podrobnosti ze všech stran můžeme rozebrat v sekci pikošek.
Sál byl upravený jako velké hlediště, na pódiu čtyři stoly, na plátně obraz čtyř kamer, hráči s ucpanýma ušima a fantastičtí komentátoři Thomas a Wei.
Deset základních úloh z kol desetiboje (klasiky, killer, sousledné, diagonála, íčko, ...) - už dopředu jsme se s Kubou bavili, že by to mohlo být vlastně nejhezčí kole mistrovství. (Bohužel jen pro 4 vyvolené...) Hrát se muselo postupně, vždy s korektním dokončení tabulky předchozí.
Janoslaw začínal s luxusním 8 minutovým náskokem. (Který si vybojoval výkonem v základní části.) Kuba mocně stahoval a ukázal, že je lepší než zbývající dva finalisté. V Sousledné tabulce (4. v řadě) se Janoslaw tvrdě zasekl, když si napsal sedmičku vedle osmičky a mezkovsky na tom dlouhou dobu trval (tj. i při opakovaném mazání tabulky ji tam nechal jako jasné první číslo do dalšího postupu). Promrhal tak svůj náskok a Kuba se na chvíli dostal do až dvouúlohového vedení. Pak se Krakowský express znovu rozjel. Kuba měl první slabší chvilku až na předposledním iregularu, kde delší dobu nechával ležet jasná čísla. Celkově tak nakonec o řekněme 2 minutky, možná míň zůstal stříbrný.
Můj soukromý názor zní, že je dobře, že to tak dopadlo, protože objektivní situace na čele světového sudokářského pelotonu je právě taková. (A já prostě nemám rád situace, kdy se například suverénní vítěz základní části nedostane do finále. Čímž se vůůůbec do žádného mistrovství nenavážím... )
Po finále jsme všichni okamžitě absolutně vytuhli a odpadli. Po náročném programu není co se divit.
Po večeři se rozdaly medaile. V individuálech dokonce od 10. místo nahoru, což prostě potěší, když je člověk desátý, že...
Podle jakých pravidel se rozdávaly diplomy za vynikající výkony v jednotlivých kolech desetiboje - když na vítěze dvou kol Kubu a vítěze dvou kol Krtka nezbylo... - no, možná to ví Gotroch, který dvě taková ocenění dostal. Každopádně jsme si z toho moc hlavu nedělali, a spokojeně cinkali tím, co už jsme měli
Cestování domů proběhlo natolik hladce, že k tomu není skoro co říct - možná jen "díky bohu"
Že jsme se bavili na letištích například mariášem a go a v letadle taky křížovkama, je vidět z některých fotek. Čímž je Klárce ještě jednou chválím a těším se na další.
Děkuji svým kolegům za milou společnost na akci, pro niž bych použil frázi "konce dobrý, všechno dobré".
Vám děkuji za pozornost a v dalších dnech rád zodpovím případné doplňující otázky
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
