V týdnu od 10. do 17. srpna 2014 proběhlo v Londýně 9. mistrovství světa v řešení sudoku a 23. mistrovství v řešení logických úloh. Soutěží se zúčastnila také početná reprezentace České republiky. A ve světové konkurenci se neztratila.
Sudokářský A tým zaváhal v posledním týmovém kole a v těsném medailovém závodě na něj zbyly brambory. V soutěži jednotlivců byl nejúspěšnější Kuba Ondroušek s bronzovou medailí po playoff. Další hráči vybojovali následující pozice: 15. Honza Novotný, 18. (19.) Jana Břízová, 26. (27.) Klára Vytisková, (30.) Pavel Kadlečík, (46.) Honza Zvěřina, (70.) Jana Hanzelková, (85.) Jiří Hrdina, (86.) Petra Čičová, (111.) Veronika Macků, (116.) Raul Kačírek. V závorce uvedené výkony označují neoficiální, ne-áčkové hráče. Pavel, Jana H., Petra a Veronika soutěžili v záložním týmu CZE-B, který také bylo ve výsledcích vidět, na 13. místě. Honza Z., Jirka a Raul soutěžili s kolegyní ze Švýcarska v týmu UN-04 a skončili po krásných týmových výkonech na 27. místě. V soutěži jednotlivců hrálo celkem 175 hráčů, v soutěži družstev hrálo celkem 44 týmů.
Logický A tým vybojoval 5. místo, což lze chápat jako první místo za supersilnou čtyřkou a označit za pěkný úspěch. V soutěži jednotlivců čeští hráči vybojovali následující pozice: 13. (13.) Honza Novotný, 31. (40.) Jana Vodičková, 33. (44.) Jakub Ondroušek, 43. (52.) Jana Břízová, (87.) Jiří Hrdina, (118.) Jana Hanzelková, (119.) Pavel Kadlečík, (141.) Zdeněk Vodička. V závorce uvedené výkony označují neoficiální, ne-áčkové hráče. Druhá čtveřice hrající za záložní B-tým obsadila 33. místo. V soutěži jednotlivců hrálo celkem 160 hráčů, v soutěži družstev hrálo celkem 41 týmů.
Oficiální foto české delegace před odjezdem na výlet. V podřepu zleva: Honza Zvěřina, Jirka Hrdina, Kuba Ondroušek, Zdeněk Vodička a Raul Kačírek. Nad nimi zleva: Pavel Kadlečík, Michal Rieder, Honza Novotný, Jana Vodičková a Petra Čičová. Nad ní Veronika Macků. Ve stínu se skrývají zleva: Klára Vytisková, Hanka Koudelková, Jana Břízová, Jana Hanzelková a Víťa Koudelka.
V sudoku zvítězil po napínavém finálovém střetu Kota Morinishi z Japonska před vítězem základní části Tiitem Vunkem z Estonska. O bronz bojovali Bastien Vial-Jaime z Francie s naším Kubou Ondrouškem, pro chybu opravovačů nakonec pořadatelé přiřkli medaili oběma. Soutěži družstev dominovali po roční odmlce opět Japonci. Na medailovou pozici se po dvou letech rázně vrátili stříbrní Němci. O třetím místě obhájců z Číny rozhodlo pár bodíků v neprospěch českého áčka. Pátí skončili Slováci.
Medailisté z 9. mistrovství světa v řešení sudoku: (zleva) 3. Jakub Ondroušek (ČR), 3. Bastien Vial-Jaime (Francie), 2. Tiit Vunk (Estonsko), 1. Kota Morinishi (Japonsko).
V logice zvítězil po těsném finále zkušený Ulrich Voigt z Německa před mladým vyzyvatelem posledních let Palmerem Mebanem z USA a týmovým kolegou Florianem Kirchem. Soutěž družstev opanovalo Německo před Japonskem a USA, čtvrtí skončili Slováci a páté české áčko. Škoda že toto bratrské střídání neprobíhá na medailových příčkách.
Medailisté z 23. mistrovství světa v řešení logických úloh: (zleva) 3. Florian Kirch (Německo), 1. Ulrich Voigt (Německo) a 2. Palmer Mebane (USA). Ceny předávala starostka čtvrti Croydon.
Více zde:
Fotili pochopitelně pořadatelé a také mnozí naši hráči, jejichž fotogalerie zde odkazujeme. (Průběžně doplňováno.)
neděle 10. srpna
Netradičně výprava na MS nezačíná společným srazem, protože pro cestu do Londýna zvolily různé skupinky různou trasu a dopravní prostředek. Část cestovala autobusy z Prahy, část letěla, z Prahy či z Brna. Každá varianta měla své výhody a nevýhody a já nechci čtenáře zahltit nepodstatnými podrobnostmi hned na začátku.
Všichni jsme se potkali v neděli odpoledne na recepci hotelu, kde probíhala registrace; a pak u společné večeře. Kdo vlastně letos naše barvy reprezentoval: kapitáni / funkcionáři: Vítězslav Koudelka, Hanka Koudelková a Michal Rieder; členové sudoku A-týmu: Kuba Ondroušek, Honza Novotný, Jana Břízová a Klára Vytisková; členové sudoku B-týmu: Pavel Kadlečík, Jana Hanzelková, Petra Čičová a Veronika Macků; členové neoficiálního UN týmu č. 3: Jirka Hrdina, Raul Kačírek a Honza Zvěřina; na logiku čekající: Janka Vodičková a Zdeněk Vodička; a členové doprovodu: Luděk, Pavla a Dominika Macků. Celkem devatenáctihlavá saň.
Booklet z hlediska obsahu kol jsme měli prostudovaný z domova a ze soustředění, takže jsme se večer věnovali spíše praktickému nácviku týmových kol. Také při sezení Questions&Answers se dotazy na pořadatele týkaly především týmových kol. A to hlavně z technikého pohledu, protože pravidla jednotlivých úloh a kol byla sepsána v bookletu velmi pečlivě.
pondělí 11. srpna
Soutěž začala tradiční klasickou rozcvičkou, 20 minut, 10 krát klasika. Projevili se mistři této disciplíny, kteří zvládli v limitu vyřešit všechno; projevilo se také, kdo má na klasice slabinu, ale naštěstí to bylo jediné kompletně klasické kolo v programu, ve kterém se vlastně nehrálo o moc bodů.
Do ostatních kol zaměřených na různě tematické varianty byly vždy přidány dvě klasiky na poslední minuty.
Na obsah soutěže se můžete podrobněji podívat v bookletu. Další dopolední kola obsahovala klasické varianty (kolo 2, např. diagonální sudoku), varianty se zadáním mimo tabulku (kolo 3, např. outside sudoku) a varianty se značkami mezi políčky (kolo 4, např. sousledné či srovnávací sudoku). Po nich se pomalu začali oddělovat největší favorité (schopní odevzdávat i tato kola) a další silní hráči od těch méně zkušených. V českém týmu jsme si svorně při obědě zanadávali na čtvrté kolo, že bylo divné. Výkyvy ve výsledcích jsou vidět i u dalších soutěžících.
Po obědě nás čekalo počítací kolo (kolo 5, např. killery) a úlohy divně tvarované (kolo 6, např. krychlička nebo hex-sudoku). Dopředu nejvíce děsivé, nejbodovanější, hexagonální sudoku nakonec nebylo tak hrozné, vyžadovalo pouze pečlivost; některé jiné pokřivené úlohy nadělaly škody na psychice hráčů větší.
Ale nebyl čas na dlouhé lízání ran, následovala před večeří ještě dvě týmová kola. V prvním z nich jsme řešili klasické sudoku rozdělené do čtyř barevných částí. Každý hráč měl k dispozici jedno odpovídající barevné pero a byl plně zodpovědný za tu danou část tabulky. Na signál se každých 90 vteřin předával papír kolegovi po levici. Bylo potřeba orientovat se ve vpiscích od kolegů a řešit částečně v hlavě. Ke konci kola bylo mrzuté, když jsme museli čekat kvůli pár políčkům, až to zase doputuje k "modrému" či "zelenému" hráči. Naštěstí jsme (my = áčko) v průběhu kola překonali i krizi způsobenou chybkou v jedné tabulce a odevzdali jsme kompletní řešení v podobném čase jako vedle sedící Číňani. (Až o den později se ukázalo, že to letos nebyli ti největší soupeři.)
Na druhé týmové kolo jsme se velmi těšili. Jednalo se o skládání tabulek sudoku z proužků. Tuto činnost jsme pečlivě nacvičovai na soustředění i těsně před soutěží v Londýně. Zadání nebylo o nic záludnější než naše vzorová, a tak nám to šlo výborně od ruky. Až do chvíle, kdy jsme omylem prohodili pásky označené E a F. Museli jsme opravovat a nakonec jsme o 5 vteřin podlehli nejrychlejším Němcům. Připravenost českých týmů nejlépe dokresluje fakt, že o minutu později, před většinou elitních týmů odevzdala své řešení také druhá česká záloha (Jirka, Caca a Honza z týmu UN-04). Na večeři jsme se tak sešli všichni, ve výborné náladě a bez tlačenice.
Neoficiální tým UN-04, zleva Raul, Esther ze Švýcarska, Honza a Jirka, který na sebe upozornil především třetím místem v osmém kole (Páskové sudoku), když odevzdával pouhou minutu za nejrychlejšími (GER-A, CZE-A). Celkové 27. místo je pochopitelně poplatné individuálním výsledkům, ale týmovou spolupráci si pánové pochvalovali.
úterý 12. srpna (dopoledne)
V úterý soutěž v sudoku vrcholila, nejen v programu, ale i v realitě. Začalo to náročných dlouhým kolem jednotlivců s pestrou směskou úloh. Pro boj o přední umístění bylo pochopitelně potřeba nezaváhat. A stejně tak v kole posledním, které obsahovalo úlohu jedinou spojenou ze dvou tabulek. Bylo potěšitelné, že v dvacetiminutovém limitu uspěla i většina českých hráčů.
O dobrou náladu k obědu se bojovalo v posledním, týmovém kole. A také se bojovalo o medaile. Neznali jsme průběžné výsledky přesně, ale úkol byl jasný. Vyřešit za 45 minut pětici velmi náročných variant vyznačujících se dvacítkou propojovacích políček. Mysleli jsme si, že víme jak na to. Dámy (Jana s Klárkou) se zaměřily na pečlivou vpiskovací práci u toroidního a nesousledného, Kuba se snažil rozjet květinu z klasik a zkoumal mrakodrapy a já jsem se věnoval počítání v killerovi. Napřed to nešlo, hlavně tedy ty vpiskovací úlohy. Nejjednodušejí se jevil, půvdoně obávaný, killer a kombinací v přenášených polích se to vše otvíralo. Když už jsem předal všem čísla a měl dohrát střed tabulky, vyděsil jsem se. Protože to přestalo vycházet. Rychlou opravu se nepodařilo najít, a tak přišla na řadu guma. S tou děsivou představou, že se přenesenou chybou mohly nakazit i všechny ostatní tabulky. Hodně jsem skřípal zuby, když mi to při opravném kole vycházelo v podstatě stejně, přehmat musel být opravdu marginální. Což alespoň znamenalo, že ostatní mohou pokračovat bez přenesené chyby. Když jsem killera napodruhé dokončil, dámy nadějně pokračovaly také se svými úlohami a já šel pomoci Kubovi s mrakodrapy. Předal mi je s tím, že to moc nejde a raději dokončí Květinu. Což se i stalo a já konečně otevřel cestu mezi mrakodrapy. Vše se zdálo na dobré cestě. Holky dokončovaly a kontrolovaly, ale my jsme se s Kubou při dohrávce někde unáhlili. Čímž došlo podruhé na gumu, a to už bylo moc, to už byl průšvih. Přenesli jsme si čísla z ostatních tabulek a spěchali znovu. Jenže to bylo nepřehledné, museli jsme hrát propiskou a opatrně. A zase to vycházelo skoro celé stejně. Dohrávali jsme všichni čtyři, překonali jsme kritické místo, ale udělali třetí, klíčovou strategickou chybu. Zapomněli jsme na čas. Když si někdo všiml, že zbývá posledních 37 vteřin, měli jsme prázdných 10-15 políček. V normální klasice žádný problém, ale tady bylo potřeba ještě jedno logické odvození a my ztratili chladnou hlavu a skončili s několika prázdnými políčky. A prázdnem v hlavách. Protože nám bylo jasné, že jsme to pohřbili, že letos poprvé mít medaili nebudeme.
Velká smůla, protože loni suverénní Číňani byli letos rozhodně k poražení a od bronzu nás nedělilo víc než těch pár nedodělaných políček.
Český záložní tým, zleva Verča, Peťa, Pavel a Jana. Fantastický výkon v týmových kolech lze jednoduše doložit čísly. Když sečteme body z kol 7, 8 a 11 dostáváme následující: 1. Německo A, 2. Slovensko A, 3. Japonsko A, 4. ČR B. Upřimná gratulace!!! Škoda, že jste nemohli trochu štěstíčka půjčit v posledním kole také áčku.
úterý 12. srpna (odpoledne)
Kdo si nesměl dělat těžkou hlavu z týmového zklamání, byl Kuba, kterého odpoledne čekalo ještě playoff. Jeho struktura výrazně akcentovala výsledky základní části. Deset nejlepších se postupně zapojilo do tří finálových kol. Až v tom posledním se bojovalo o medaile a přímo nasazeni byli hráči TOP 3 podle výsledků osmi individuálních kol.
Z pohledu technického se řešilo „tužkou“ a „vsedě“, pro diváky byl obraz snímán kamerou. Ne že by toho bylo v zadnějších řadách moc vidět, ale z pohledu soutěžících hráčů je to jedna z nejpříznivějších variant.
Do prvního finálového kola nastoupili hráči ze 7. až 10. místa a bojovali o jedno postupové místo výše. Řešeny byly tři úlohy (Diagonální, Teploměry a Klasika) a časovou výhodu odvozenou od výkonu ze základní části udržel nejzkušenější ze soupeřů, Hideaki Jo z Japonska. Možná se čekalo více od obhájce titulu, Číňana Jin Ce, ale ten šanci na obhajobu de facto ztratil již v předchozím průběhu, když vlastně v žádném kole nezazářil a asi mohl být rád, že alespoň na desáté místo proklouznul.
Druhé finálové kolo začalo být hodně zajímavé i pro české fanoušky, protože ve skupině 4. až 7. startoval první, zároveň se spuštěním časomíry, Kuba Ondroušek. Musel dokončit rychleji než soupeři čtveřici úloh (Šipky, Diagonální, Nepravidelné, Klasika), aby mohl pokračovat v boji o vysněný titul. Také on nakonec udržel časovou výhodu, ale nebylo to zdaleka tak hladké. Třetí úloha — Nepravidelné sudoku — poněkud vybočovala obtížností a zarazili se na ní všichni soutěžící, Kuba naštěstí prokázal své zkušenosti, nebál se pomoci si tipem, prolomil to první a na závěrečné klasice už snadno stvrdil postup.
Rozhodující kolo nebylo příznivě nastaveno pro český útok na titul. Velká ztráta ze základní části se promítla do pětiminutového manka na startu. Na druhou stranu, Kuba byl rozehraný, takže se na pěti úlohách (Outside, Nesousledné, Diagonální, Nepravidelné, Klasika) mohlo dít ledacos. Nakonec jsme viděli dva v podstatě nezávislé závody. Úlohy nebyly zásadně těžké, takže náskok dvojice Vunk-Morinishi byl dostatečný. Kuba zahájil svou stíhací jízdu o bronz, zatímco diváci lapali po dechu při sledování boje o titul. Napřed udržoval mírný náskok Tiit, ale Kota jej na přelomu třetí a čtvrté úlohy dostihl, na Nepravidelném předstihl a na Klasice potvrdil, že právě on bude novým mistrem světa. Tiit ani druhé vítězství v základní části neproměnil v titul, ale já věřím, že se mu to také jednou podaří.
Na počátečních úlohách trochu nebyl ve své kůži Bastien, Kuba hrál svižněji, zvláště Nesousledné se mu povedlo a dostal se o pár desítek vteřin napřed. Odevzdal vyřešené Diagonální, o půl minutky po něm Bastien. Po standardizované opravovací době jedné minuty to oběma vrátili jako nesprávné. Oba hráči projížděli řádky, sloupce a marně hledali, co nesedí. Pak jim najednou přistálo pod rukama Nepravidelné a jelo se dál. Bastien chytil druhý dech, naopak Kuba byl zjevně otřesen. Podobně poškozen nepochopitelnou chybou rozhodčích byl totiž již poněkolikáté. Protest byl vyřešen šalamounsky, bronz dostali oba. Jak mohli mít rozhodčí u první dvojice jiné řešení pro kontrolu než u druhé dvojice, to prostě nechápu. Štěstí, že to nerozhodovalo o titulu, který by se dělil hůř.
Při sudokářském vyhlašování jsme tleskali nejen Kubovi, ale také Jirkovi Hrdinovi, který vybojoval stříbro v kategorii nad 50 let.
Vítězové sudoku, kategorie nad 50 let: (zleva) 1. David McNeill (Velká Británie), 2. Jirka Hrdina (ČR), 3. Stefano Forcolin (Itálie). Zcela vlevo šéf pořadatelů Alan McDonald a zcela vpravo šéf přes sudoku Tom Colyer.
středa 13. srpna
Volný den začal focením a hlavním bodem programu byl výlet do centra Londýna. Chtěl bych tuto část pojmout spíše fotograficky. I proto, že jsme toho více pouze „viděli“ než „slyšeli“, protože výklad poskytoval pouze kapitán Všeználek. Z hlediska zábavy a vyčištění hlavy po sudoku nám i takový výlet stačil.
Večer jsme pak studovali booklet logiky a trénovali první týmové kolo s barevnými pastelkami. Následné sezení Questions&Answers proběhlo v překvapivě odlehčené náladě, minoritní nejasnosti byly osvětleny a bylo hodně zjevné, že se hráči na soutěž těší.
čtvrtek 14. srpna
Také v logice má vstupní kolo v poslední době tradiční podobu, jedná se o úlohy, které si hrají s letopočtem, číslem mistrovství, případně místem konání. Letos to byla především zadaná čísla 2, 0, 1, 4. Po kole jsme (jako po každém) poměřovali svoje body a shodli jsme se, že to řešit docela šlo. Dokonce až tak moc, že jsme se dostali i k úlohám původně vytipovaným pro vynechání. Nebývá totiž na logice zvykem, že bychom stíhali všechno a konkurovali tak těm nejlepším; pamatuji i rok, kdy bodová účinnost pod 50 procent byla vlastně dobrá.
Druhé kolo, spíše sprintového charakteru (30 minut), zahrnovalo 7 úloh se společným označením „Trails“, což je anglický výraz pro turistickou trasu — v praxi logických úloh bylo potřeba nakreslit 7 uzavřených smyček, počínaje tou nejjednodušší kličkující mezi zakreslenými stromy až po složitější, která například musela dodržovat stejnou vzdálenost mezi zakreslenými rozcestníky. Nejlépe se řešilo napůl logicky a napůl citem, což některým hráčům vyhovuje více, jiným méně. Mně se podařilo zvládnout vše zhruba 7 minut před koncem, vyhrnul jsem se před sál, kde bylo celkem plno, ale bohužel jsem se nepotkal s nikým z českých kolegů.
Třetí kolo zabralo zbytek dopoledne. Na řešení nejklasičtějších logických úloh pořadatelé vyhradili 2 hodiny a předložili 29 známých variant jako jsou Ploty, Lodě či Mosty. Úlohy byly vesměs řešitelné, opět docházelo i na úlohy původně nechtěné. Betty byla přiměřeně spokojená, když získala desetkrát více bodů než bylo minut, Kuba s Janou dosáhli na metu 1500, ale já jsem to všechno trumfnul kompletním ziskem 1800 + 2×15. Překvapil jsem možná nejvíc sám sebe, protože po klasickém kole bývám naopak zvyklý od slovenských přátel slýchat, že to chtělo „o čosi vyše“. Usadil jsem se po prvním půldnu v top 10 a to bylo něco, na co bych si ani netroufl pomyslet.
Po obědě nás čekaly Latinské čtverce, úlohy dosti příbuzné sudoku jako Mrakodrapy, Kropki či Easy as ABC. Těšil se nejen Kuba, který si opravdu spravil chuť a zahrál nejlepší výsledek z úplně všech. Jany byly rozmrzelé, že když začaly kolo „odzadu“, od úloh s písmenky, bylo to bodově méně účinné než sudokovitá první polovina.
Páté kolo mělo hrozivý titul „On your own“ a obsahovalo 6 nových typů úloh prezentovaných bez textového zadání. Pouze příklad, ve smyslu obrazec vzorového zadání, obrazec vzorového řešení, případně ukázka chybného řešení. Limit 45 minut a poraďte si, pochopte jak to autor myslí a pak řešte. Naštěstí ta první polovina celkem šla. Společným tématem úloh byla šestiúhelníková síť, některé byly číselné, jedna smyčka a také písmenné úlohy jako dělané pro křížovkáře. Spoluhráče mrzelo, že některé úlohy nezvládli dořešit; já jsem měl to štěstí, že všude, kde jsem pochopil zadání (7/9), tam jsem se dohrabal i ke správnému řešení.
Pro oddych, nebo naopak zadýchání, následovalo sprintové kolo obsahující velké množství menších, lehčích, klasičtějších úloh. Pro elitu pobídka k předčasnému odevzdávání, nám to moc nesedí. S Kubou jsme se shodli na výkonu 450/600, Betty syčela, že u mnoha úloh moc neseděly body — na málo bodů se člověk někdy nadřel, jinde to bylo zadarmo.
Poslední kolo dne, po přestavbě sálu, bylo týmové. Řešili jsme čtyři zajímavé barevné úlohy takovým způsobem, že každý hráč vládne jedním barevným perem a nesmí jej nikomu předat. Do obrazce bylo potřeba zakreslit například čtyři nepřekrývající se barevné námořní flotily. První lehčí úlohu s osmi barevnými hady jsme zvládli celkem hladce. I na druhou úlohu jsme byli připraveni z vlastních cvičných verzí. Rozmisťování tetromin jsem v první iteraci unáhleným krokem pokazili, ale naštěstí jsme při pracném opravném pokusu (žádné gumování nebylo možné) zjistili, že toho máme velkou většinu dobře a stačí přeházet několik dílků. Třetí a čtvrtá úloha (pentomina a lodě) byly v ostré verzi řešitelnější než Krtkovy neřešitelné vzory, ale vyžadovaly už více kroků v hlavě. A hlavně u pentomin jistý nadhled, jak to tam efektivně rozmístit. Podařilo se nám dokončit vše zhruba v polovině hodinového limitu. Podobně jako dalším elitním týmům, s nimiž jsme se s velmi dobrým pocitem sešli na večeři.
Po prvním dni se Krtek řadil na překvapivé, až nepatřičné, deváté místo. Ostatní trochu zůstávali za vlastním očekáváním. Na druhou stranu tým byl pátý a to se nám líbilo.
Pátek 15. srpna
Také v logice druhý den trochu přituhlo, osmé a deváté hodinové kolo jsem zahrál podobně (750/900), v prvním případě Zahrádek a Pavučin to byl dobrý výkon, u druhého na variacích na ploty dokázali konkurenti vytěžit více. Dalo se to chápat jako rozcvička, před obědem bylo zařazeno co do bodové dotace nejbohatší kolo s názvem The 200 Club. Na 90 minut 10 úloh, každá za 200 bodů. Nevím, zda to v tomto případě autoři s unifikací nepřehnali. Protože ty úlohy rozhodně nebyly jednotně těžké. Jedno srovnání za všechny protipovat Double Block 7×7 byla otázka chvíle a v marném lámání Nesousledného Kakura jsem utopil desítky minut marně, a asi ne jen já. S trochou smůly při výběru a při dokončování rozvrtaných úloh jsem skončil na 5/10, čímž jsem v jediném kole prohospodařil nadplánové body ze čtvrtka. Janka a Kuba zahráli lépe a naopak si pomohli.
Po obědě se vrátila kola s běžnější distribucí obtížnosti úloh. Variace na Tapu a Japonské součty v kole Not Quite Classics se nám líbily dopředu. Naopak další šok jsem si sám způsobil, když jsem v kole Something Different plném novinek zahrál třetí nejlepší výkon ze všech. K setřesení „hrozby“ playoff tak bylo potřeba pokazit poslední kolo. A to se beze zbytku podařilo. Možná dolehla únava, ze stejného kola byl také hodně otrávený Kuba.
Ale museli jsme se ještě vzchopit. O večeři bez front se stejně jako včera bojovalo v týmovém kole. Z předložených dílů bylo potřeba sestavit 6 mřížek a v každé vyřešit dvě typově různé, základní logické úlohy se stejnými zadanými čísly / symboly. Kuba spolupracoval s Jankou, my jsme se s Betty po složení první tabulky rozdělili a další skládali už sami pro sebe. Šlo to dost pěkně od ruky. Po nedlouhé době jsme byli za polovinou. Janka s Kubou lámali nejbodovanější Jeskyni; Betty si skládala dvojici Masyu&YinYang; já dvojici Filomino&Cave. Betty napřed při jediném možném složení nevycházelo Masyu, tak skládala znovu, došla ke stejnému, ale napodruhé, s naší mírnou asistencí, se smyčka podařila a na řadě byly bílé a černé kroužky YinYangu. Také já jsem konečně přeskládal čtyři části, jak měly být, a hladce dohrál Cave, zbývalo Filomino. Které mě opravdu důkladně vyděsilo. Po zcela logickém zahrání 90 procent mřížky jsem se najednou úplně dole nemohl vejít. Z bezradnosti mě vysvobodila pětka, kterou jsem si do zadání zapsal, i když tam vůbec neměla být. Prostě něco nesmazaného z předchozí verze. Fakt vtipné. Při druhé dohrávce mě Kuba hlídal a najednou to šlo samo. Janka probourala Jeskyni a kontrolovala. Také Betty jsme poradili s YinYangem, který byl podezřele tuhý. Opět zhruba polovina limitu a my jsme se spokojeně šli navečeřet.
A po večeři jsme mohli v klidu zkusit i zábavný program podobný šifrovacím hrám.
Sobota 16. srpna dopoledne
V sobotu ráno nám snídaně poněkud zhořkla v ústech, když nám vrátili 14 kolo s chybou a bez bonusu. Jak je to možné, když jsme všechny úlohy kontrolovali?
Víte, proč měla Betty ten YinYang tak těžký?
Protože měla o kolečko míň. Prostě si jedno bílé kolečko do zadání z dílků nepřekreslila. A tak to bylo těžké, vlastně nejednoznačné. A naše protipnutá verze bohužel nesouhlasila s autorským řešením dvojúlohy. Propad týmovou výsledkovkou nás hodně mrzel. Měli jsme dopoledne poslední šanci výsledek zachránit ve svérázném polo-manipulativním kole.
Řešily se postupně úlohy zaměřené na skládání čtverců, případně hledání jejich vrcholů ve změti teček. Specifické bylo řešení pomocí kulatých samolepek a bez jakýchkoliv jiných pomůcek a poznámek. Takže se řešilo hlavně pomocí prstů. Ještěže jich máme dohromady tolik. V první fázi tohoto kola bylo navíc esenciální skončit mezi nejlepšími osmi, protože jenom ti postupovali do druhé fáze, kde se bojovalo o poslední balík bodů. Naštěstí jsme první fázi zvládli dobře, na 6. místě — smůla byla, že ze 7. a 8. pozice proklouzli i hlavní konkurenti (v tu dobu celkově 5.) Maďaři a (v tu dobu 6.) Nizozemci. Obojí na úkor Slováků, kterým se tak rozplynul sen o bronzu.
Druhá fáze kola byla ještě specifičtější, pozici čtverců v mřížce jsme zobrazovali pomocí nás samotných — veliká úloha byla nakreslená přímo na podlaze sálu a my po ní hopkali sem a tam. Bojovalo se na stejné úloze na čas ve dvou skupinkách, napřed 5. až 8. místo a přímý souboj s Maďary a Nizozemci. Nejvíc se asi bavili přihlížející diváci. Ale i my jsme se velmi radovali, když jsme 10 požadovaných čtverců nasimulovali nejrychleji a zajistili si tak minimálně 700 bodů za tuto fázi. Ještě jsme potřebovali, aby alespoň jeden tým z elitní čtyřky čtvercovanou pokazil, nebo se alespoň časem vecpal mezi nás a konkurenty. Němci, Američani a Kanaďané nám radost neudělali, ale Japonci ano. Je chyba v poslední úloze mistrovství o stříbro nepřipravila a nám přihráli celkové páté místo, o něž jsme hodně stáli. Před obědem tedy radost a snídaňové utrpení a error z 14. kola byl zapomenut.
Akční fotografie z posledního týmového kola. Děláme jednokrok, dvojkrok, trojkrok a čtyřkrok tak, aby vznikl první čtverec.
Sobota 16. srpna odpoledne
Odpoledne jsme se všichni jako diváci přišli podívat na finále logiky jednotlivců. Napřed nastoupili ze 7. až 10. místa Bram de Laat (Nizozemsko), Zoltán Horváth (Maďarsko), Kota Morinishi (Japonsko) a William Blatt (USA). Malý časový náskok měl Bram, ale zasekl se na úvodních Plotech, které dvakrát odevzdal s chybou; naopak velký japonský talent na smyčky potvrdil Kota, který se dotáhl, zvládl dobře i následující Chaos a závěrečné Žárovky, čímž proklouzl do dalšího kola.
V něm se již řešilo 5 úloh. Fandili jsme Peterovi Hudákovi i Japoncům, ale jako velká voda se úlohami hnal favorit této skupiny Palmer Mebane (USA), který nás svým autistickým držením tužky a celého těla také umí přivést do varu. Rozdíly se celkem přelévaly, ale Palmer nakonec napravil své chybky ze základní části, kdy zahazoval i nemalé bonusy a o chvíli později mohl začít boj o titul.
Na horní fotce jsou představování finalisté, zleva Ulrich Voigt a Ken Endo, jejich akce byla přenášena kamerami na plátno.
Boj, v němž držel trumfy Ulrich Voigt (Německo) díky slušnému náskoku po základní části. Ale nakonec to vůbec nebylo jednoznačné. Naopak na sérii 7 úloh rozhodovaly vteřiny. Hned na počátku odpadl z boje Japonec Ken Endo — po základní části druhý — který neskousnul hned úvodní Lodě a ne a ne se protipovat k té správné variantě; a podobně se trápil i na dalším. Takže závodili hlavně Ulrich, dotahující se Palmer a nenápadný třetí vzadu — Florian Kirch, mladý Němec známý i z několika českých soutěží. Ten se úlohu před koncem dokonce dral do čela, nakonec se to vyvinulo pro Ulricha, 20 vteřin za ním zadýchaný Palmer obhájil stříbro a na Floriana zbyl bronz. Všichni si zasloužili velký potlesk za napínavou podívanou.
A také pořadatelé za opravdu vynikající, bezchybnou a vyváženou soutěž.
Místo tradičního fotbálku jsme hráli šprtanou s víčky od piva a pomalu balili kufry.
Zábavy sobotního odpoledne, víčka od piva jsme postupně vyměnili za postřehovou hru Dobble.
Po večeři se ještě jednou potlesku a upřimné gratulace dočkal Jirka Hrdina, který skončil stříbrný ve své kategorii i na logice. Super! Dvě individuální medaile z jednoho mistrovství — kdo to má?
Vítězové logiky, kategorie nad 50 let, zleva: 3. Nick Baxter (USA), 1. Stefano Forcolin (Itálie) a 2. Jirka Hrdina (ČR).
Neděle 17. srpna
V neděli více či méně brzy ráno jsme se rozjeli na nádraží a letiště, abychom se vrátili z pěkného mistrovství zpátky domů. K dokonalosti tomu chyběla medaile ze sudoku, na to jsme měli. A kolegové z áčka asi také pomýšleli výše v logice. Ale když se to vezme kolem a kolem, byl to hodně vydařený týden.
- sepsal Krtek -
Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer
