Zpráva o Mistrovství ČR v sudoku

O víkendu 9. a 10. září se v brněnské Akademii STING uskutečnil 12. ročník Mistrovství ČR v řešení sudoku. Mezi účastníky, jejichž počet dosáhl padesátky, zavítali i hosté ze zahraničí – Slovenska a Polska. Prezentovala se téměř kompletní česká luštitelská špička, nicméně chybělo jméno asi nejznámější – Jakub Ondroušek. Autorství soutěžních úloh se ujal Jakub Hrazdira, jemuž pomohl Petr Lichý a v případě logiky Jan Zvěřina. V zázemí během mistrovství pak pracovala zkušená dvojice Aleš Marek a Helena Novotná.

 

Hlavní soutěž sudoku jednotlivců se rozběhla nejprve základní částí, která se skládala ze šesti kol (z nichž první tři rozhodovaly o výsledcích juniorských soutěží).

V 1. kole na řešitele čekalo klasické kolo, kde se kromě standardních klasických tabulek sudoku objevilo například písmenné, sudé či liché sudoku. Pověst předního světového "klasikáře" v něm potvrdil Jan Zvěřina, který stihl vše 9 minut před limitem.

Ve 2. kole se luštily Alternativy – úlohy známé z týdenní soutěže na luštitelském serveru www.fed-sudoku.eu. Obsáhlou porci dvaceti známějších variant zvládl nejlepé Jan Novotný.

Tomu se také dařilo v kole třetím – Krtkově poháru. Získal nejvíce bodů a snad ho tedy potěšilo, že vyhrál kolo, které bylo věnováno soutěži, kterou právě on už řadu let na FEDu připravuje.

4.kolo – Dvojice nabídlo soutěžícím 6 dvojic tabulek, kde u každé dvojice fungovalo propojení pomocí zvýraznění políček v případě, že u obou tabulek obsahovala stejná čísla. Nejlepšího výsledku dosáhl Jan Zvěřina.

5.kolo mělo název Nesudoku a objevily se v něm úlohy, které se nějakou drobností lišily od známých pravidel klasiky. Nejvíce asi luštitele překvapily Parkety, které měly v jednotlivých čtvercích jen 8 políček, zatímco v řádcích a sloupcích 9 políček. V tomto kole vítězná Klára Vytisková, jejíž doménou je spíše klasika, asi před soutěží takový úspěch netipovala.

V posledním 6.kole – Štafety, se pak objevily úlohy propojené přenášením číslic do následujících tabulek. Stihnout vyřešit všech šest tabulek zvládl pouze Jan Zvěřina.

Díky tomuto výsledku se také Honza vyšvihl do čela celkového pořadí základní části a předstihl tak Matúše Demigera ze Slovenska, který sice nevyhrál žádné dílčí kolo, ale i tak se mu dařilo výborně a celkově zaostal pouze o 6 bodů. Třetí se v základní části umístil Jan Novotný o dalších 60 bodů zpět.

 

Kromě kol soutěže jednotlivců proběhla na MČR i tři týmová kola. První bylo zaměřené na úlohu zvanou Windoku – členové týmu nejprve každý individuálně vyřešili dvě tabulky této varianty a poté se postupně přesouvali do týmové části kola, kde je čekalo společné luštění Multi Windoku – tří Windoku spojených dohromady.

Ve druhém kole se luštil Tajuplný samuraj, pět propojených tabulek, kde bylo součástí řešení zjistit i to, jaká pravidla platí pro kterou tabulku.

Zatímco první kolo vyhrál tým slovenskí mimoni, ve druhém se dařilo nejlépe týmu D1 Express – a právě tyto dva týmy si to rozdávaly o celkové vítězství.

Třetí týmové kolo obsahovalo úlohy varianty Nesouvislých regionů navíc vzájemně propojené stejným pravidlem. Nutno ovšem přiznat, že tohle kolo autor s obtížností mírně přepískl, takže většina týmů byla ráda za zdolání lehčích 6x6 tabulek.

 

Ze základní části postoupilo do následného play-off 9 nejlepších. Zatímco první 3 (Jan Zvěřina, Matúš Demiger, Jan Novotný) měli volno a postupovali přímo do finále, zbývající šestice se utkala v semifinále o tři postupová místa do finále, přičemž výše umístění po základní části měli mírnou časovou výhodu na startu. O místa do finále bojovaly tři Češky Jana Novotná, Klára Vytisková, Veronika Macků a spolu s nimi zahraniční trio Andrej Plaštiak (SVK), Piotr Gdowski (POL) a Natália Chanová (SVK). Luštily se 4 úlohy (Bezdotykové, Quadro, Klasika a Nesousledné) a už poměrně brzo bylo jasno, že za postupem míří česká trojice. Semifinále nakonec nejlépe zvládla Veronika.

Poté už následovalo finále, kde bylo úloh 5 (Antiknight, Killer, Klasika, Antidiagonála a Windoku). Jan Zvěřina od počátku udržoval mírný náskok na Matúše, ale při luštění se nevyhnul dramatickým momentům, když 2x odevzdal chybně vyřešenou úlohu (jednou dokonce na poslední úloze) a musel tedy minutu čekat, aby se mohl pustit do opravy. Naštěstí šlo vždy pouze o drobnou chybu, která byla rychle opravena. Honza tak mohl úspěšně dokončit finálové kolo jako první a obhájit mistrovský titul. Pár vteřin po něm finišoval druhý Matúš Demiger. Třetí finále dokončil Jan Novotný (a získal tak české stříbro), který úlohy zvládal ve stejném tempu jako první dva, ale větší odstup na startu mu zabránil výrazněji promluvit do boje o zlato. Za ním už následoval větší odstup, ale i zde probíhal boj o český bronz. Ten nakonec získala Jana Novotná.

 

Gratulujeme všem vítězům, které si ještě připomeňme:

Mistr ČR v hlavní kategorii sudoku jednotlivců - Jan Zvěřina

Mistr ČR juniorů do 21 let - Veronika Macků

Mistr ČR juniorů do 18 let - Gabriela Fišarová

Mistr ČR juniorů do 15 let - Vojtěch Marek

Vítěz v kategorii nad 50 let - Jiří Hrdina

Vítězové týmové soutěžě - tým D1 Express (Jana Novotná, Jan Novotný, Klára Vytisková)

Vítěz vložené soutěže v logice - Matúš Demiger

 

Kompletní výsledky všech soutěží najdete zde: http://mcrsudoku.sudokualogika.cz/node/1691

 

Děkujeme všem soutěžícím za účast a těšíme se na setkání na dalších akcích!

 

 

 

P.S - možná jste zaregistrovali během luštění sudoku kol dvě chybné úlohy (ke kterým bohužel došlo při finální sazbě do PDF souborů). Autor úloh se omlouvá a ony dvě chybné úlohy přikládá na konci článku opravené.

- 13. 9. 2017 - Gotroch

 

 

Krtek o MČRS (3)

Ve vlaku cestou na FED párty zkusím zase připsat pár odstavců, snad to vlaková wifina unese.
Týmová soutěž v sudoku, to byla vlastně první věc, kterou jsme v souvislosti s MČRS 2017 řešili. Včas jsme se ptali Klárky, zda by měla chuť si s námi zahrát. Nabízeli jsme nocleh s polopenzí a udělali jsme si takový příjemný společný sudokářský víkend.
V soutěži samotné jsme byli favority vzhledem k individuální síle i zkušenosti se společnou hrou včetně MS. Na druhou stranu elitní slovenský tým měl také plnou trojici v TOP 10 a podobně Draci posílení Zvířetem z Mimoně byli zdatnou konkurencí.
Windoku kolo s prvky weakest linku jsme začali dobře. Sice jsme si nedokázali posedat tak, jak rychle budeme řešit individuální dvě úlohy, abychom minimalizovali vzájemné přelézání, ale poradili jsme si s úkolem pro jednotlivce s přehledem. Netušili jsme tou dobou, že to bude i závěrečný úkol ve finále, a nacvičit řešení Windoku je tak velmi užitečné.
Kdybychom to tušili, možná bychom se tím utěšovali nad částí společného řešení, kterou jsme pokazili a museli hrát dvakrát. Moc nevíme, kde se to pokazilo, zřejmě v přenosovém čtverci mezi levou a prostřední tabulkou, ale prostě to najednou nevycházelo.
Udělal jsem v tu chvíli strategickou chybu - neposlechl jsem vlastní manželku :-) Jana říkala, že to máme rovnou smazat a hrát znovu. Ona to totiž přesněji řečeno byla situace, kdy jsme viděli, že nám tam zůstalo v levé tabulce cca 8 políček, která nešlo jednoznačně rozhodnout. Já jsem si bohužel pamatoval, že v dopolední části jednotlivců bylo několik vadných úloh a tak jsem se upnul k možnosti, že to celé není tak úplně v pořádku a říkal jsem, že musíme řešit, dokud to není ve sporu. Což po jisté době bylo, ale až po jisté době.
Na druhý pokus jsme hráli dost podobně, Janě její pravá část vyšla vysloveně stejně, nám s Klárkou ta levá nešla tak dobře jako napoprvé, což naznačuje, že jsme se před tím nějak unáhlili. Ve výsledku jsme střední část trojúlohy nestihli dokončit a s přihlédnutím k časovému bonusu soupeřů jsme tím zahodili veškerý náskok ze zisku jednotlivců.
Druhé týmové kolo nám šlo mnohem lépe od ruky. Princip tajuplného samuraje se objevuje každý rok v Poděbradech, takže to s Janou testujeme často. Tady, v našem prvním samuraji na ostré soutěži, nebylo nakonec tak těžké odhalit, která pravidla se vztahují ke které tabulce. Pak jsme si rozdělili části podlo toho, kam kdo dosáhl. Spodní polovinu zahrály holky celkem hladce. Když jsem vlevo nahoře konečně odhalil polohu devítek (=dam), předal jsem klasickou dohrávku Klárce a Janě jsem čmáral pastelkami do Quadra. Nebyla z toho moc nadšené, ale dohráli jsme to a odevzdali se slušným předstihem vůči časovému limitu. Tím jsme si spravili chuť před odchodem na společnou večeři.
V neděli před obědem se hrálo poslední týmové kolo. Podle vývoje v jednotlivcích jsme tušili, že jsme obnovili jistý náskok a k prvnímu místu by mělo stačit třetí týmové kolo v klidu zahrát a odevzdat nejpozději několik minut po našich soupeřích. Realita vypadala úplně jinak...
Kolo se skládalo ze sady úloh 6x6 a sady úloh 9x9. Zatímco Jana po ne krátké době a slušné dřině zcela sama udolala čtveřici menší, my jsme za tu dobu s Klárkou jen zcela mirkoskopicky pokročili ve větších tabulkách disjoint Disjoint groups. A ve zbytku časového limitu nám ani Jana nepomohla byť k malému pokroku v kterékoliv tabulce. Byla to psychologicky dost šílená situace, protože každá, byť jediná vyřešená tabulka mohla převrátit boj o týmové medaile vzhůru nohama. Nemohli jsme si být jistí, že i ostatní trpí stejně jako my, doku soutěž neskončila.
Nakonec se ukázalo, že autor trochu přecenil síly i těch nejzdatnějších týmů a v posledním kole nikdo nevyřešil více než ty šestky. Na medailových postech tak byl zachován status quo, který pro nás znamenal trochu očekávané, ale i tak velmi potěšující první místo.
Děkuji spoluhráčkám za příjemnou spolupráci a těším se na kteroukoliv další týmovou soutěž, kde budu moci hrát, ne jen autořit.
(konec třetí části)

MČRS: materiály ke stažení

Do archivu byly dnes nahrány materiály z MČRS. Odkaz a podmínky přístupnosti zde: http://sudokualogika.cz/node/1405#zal_stah

Krtek o MČRS (2)

Playoff soutěže jednotlivců, to je vždy povídání samo o sobě. Ale nechci se pouštět do úvah, zda playoff dělat či nedělat a podobně. V Brně to letos vypadalo v podstatě stejně jako ve dvou letech minulých, kdy jsem to řídil ze stupínku. S tou změnou, že byl rozumně počet semifinalistů a finalistů snížen na TOP 9 a TOP 6. Líbí se mi, jak hráči mimo čelní příčky ochotně a velmi profesionálně vždy vypomohou v roli rozhodčích a průběh je tak hladký.

Semifinále jsme si jako první trojice užívali ještě v publiku. Fandil jsem své manželce, ale zároveň jsem se celou dobu děsil, že kdokoliv do finále postoupí, bude rozehraný a bude mě prohánět v boji o třetí místo. Kromě sledování napínavého přelévání sil mezi prvními třemi dámami českého sudoku mi ještě hlava šrotovala, že jsem minulý rok vymyslel strašně hloupě systém časových odstupů a letos na to doplácím zrovna já. Což je samozřejmě vtipná náhoda.

Šlo o to, že hráč na 1. místě měl na finále 40 minut a hráč na 3. místě 36 minut, to bez ohledu na bodové odstupy ze základní částí. Ty u finále pouze rozhodly o tom, kde mezi těmito dvěma časy bude začínat hráč číslo 2. Malý rozdíl mezi Honzou a Matúšem znamenal, že jejich odstup byl pár vteřin a můj zůstal ty 4 minuty, bez ohledu na to, kolik jsem ztrácel bodů. Odstupy postoupivších semifinalistů(ek) pak byly paušálně po minutě, už bez ohledu na body. Tím vznikla úsměvná situace, kdy můj odstup na prvního byl 60 bodů a 4 minuty, ale odstup čtvrté začínající Veroniky na mě byl minuta, i když nás v základní části dělilo 140 bodů. Není to stížnost, byť to samozřejmě ráz playoff určilo. Spíš je to námět k zamyšlení do příště, zda lze systém časů pro vícestupňové playoff nastavit chytřeji.

Jak tedy finále probíhalo? Honza a Matúš se (částečně kvůli Honzovým chybkám při odevzdávání) naháněli v rozdílu vteřin, já jsem za nimi supěl s odstupem 4 minut a třásl jsem se, kdy mě dohoní Veronika, Klárka či Jana. Do karet mi hrály použité varianty. Kromě Klasiky neoblíbené, ale v tomto případě slušně zahrané, jsem postupně řešil Antiknight, Killer a Antidiagonální, které umím solidně / hraji rád. Při závěrečném Windoku už jsem mohl jistit třetí místo i celkem klidnou hrou. Že to mezi dámami ještě jiskřilo a zase se to přelilo, mě už po chvíli nemuselo trápit.

Úsměvný výsledek playoff nakonec zkopíroval výsledky základní části. Což mi přineslo příjemnou českou medaili. Vlastně první po dlouhých pěti letech. (To jsem si v danou chvíli ani neuvědomoval.) Ale užil jsem si to. Protože je velmi pravděpodobné, že minimálně v příští sezóně opět přesedlám na pořadatelskou stranu.

(konec druhé části smiley)

Krtek o MČRS (1)

I já jsem si hned po soutěži říkal, že bych chtěl napsat pár postřehů o MČRS, kterého jsem se po dlouhých třech letech zase účastnil jako hráč. Trvalo mi skoro dva týdny, než se k tomu dostávám. Pořád jsem čekal, že ještě napíše své dojmy někdo další, ne jen Matúš. Ale asi to funguje jako u většiny akcí, že po pár dnech všichni zapomenou, že něco bylo.

Jestli budu upovídaný jako obvykle, bude vhodnější rozdělit text na části. Začnu třeba o soutěži jednotlivců.

V prvním kole mě potěšilo, že tam nebyla jenom klasika, i když jsem vlastně všechny klasiky nějak utloukl, i velmi elegantní sudé a liché. Ulevilo se mi, když jsem ke konci časového limitu dohrál písmenné sudoku, že to šlo i v písmenech, že jsem to stihl. Zbylo mi pár úloh, včetně kruhového, které jsem přeskočil. A nevšiml jsem si tak ani vadné úlohy a vlastně ani toho, jak výrazně lépe hráli „přední světoví klasikáři“.

U druhého kola jsem se už dopředu smál, že i já jsem naplánoval jako jedno z kol mistrovství světa 2018 sadu 10 alternativ z FEDu. Tady byla každá ve dvou vyhotoveních, občas v menším obrazci, šlo to dobře od ruky. Na konci mi zůstalo nedohrané pouze Disjoint groups (do čehož se mi nechtělo, protože v elegantním designu sudých a lichých zadaných čísel jsem nevěděl, jak začít) a velké GTK, kde to vlastně bylo podobné, také jsem nevěděl, kudy se pohnout z prázdné tabulky. Dost mě překvapila informace z výsledků, že jsem toto kolo vyhrál; především v situaci, kdy nejdražší úlohu (Windoku za 36 bodů) mám kvůli jedinému políčku škrtnutou.

Ano, na kolo "Krtkův pohár" jsem se velmi těšil. Každou úlohu, kterou na web dávám, testuji, takže mám tyto typy úloh obehrané minimálně stejně dobře jako pravidelní soutěžící KP. A bylo to znát, mnohé tabulky v čele s Nepravidelnými tečkami jsem prolétl rychlostí blesku. Jen v jednu chvíli se mi to trochu nevyplatilo. Naprosto jsem nechápal, proč je v úloze Ciferníky tolik zadaných čísel, zběsile jsem tam doplňoval ta zbývající, bez velké potřeby přemýšlení a dospěl jsem k řešení, o němž jsem se domníval, že je v pohodě, až na jeden chybějící ciferník, a tedy porušenou negativní podmínku. Vzhledem k tomu, že i u předchozích kol se mluvilo o vadných úlohách, tak jsem moc neváhal, připsal, že je úloha vadná a šel dál. Na konci kola, po dohrání dvou antiknightů, mi zbývaly tři minuty, tak jsem to takto odevzdal. Trochu mě překvapuje, že jsem při kontrole, co by šlo v těch Cifernících prohodit, přehlédl vážné prohřešky proti klasickému sudoku (stejná čísla ve sloupci i čtverci), asi euforie, že mi to tak šlo. Zpětně jsem rád, že další vadná úloha tam nebyla; a bodově jsem taky úplně neprodělal.

Po obědě se hrály dvojice úloh s vyznačenou shodou mezi čísly z řešení. Před začátkem jsem si říkal, že pro juniory a nováčky bude kruté nezdůraznit, že tam, kde šedé políčko není, tam se čísla musí lišit. Z pravidel to plyne, ale zjevné to méně zkušeným asi není. Přepral jsem v časovém limitu čtyři ze šesti dvojic a byl rád, protože to byla docela dřina. Nejvíce jsem se obával své neoblíbené varianty Nesousledné, jejíž temné kouzlo se ještě mělo projevit druhý den.

V neděli po ránu následovalo tak zvané Nesudoku, kde jsem úplně neodhalil pointu netypické variace na téma Parkety, a tak jsem něco ztratil proti nejlepším v daném kole. Ale já jsem byl spíše rád, že jsem dobře odhadl své síly na konci kola a těsně před limitem dokončil větší Blackout. V tom je velká alchymie kol, která se neodevzdávají kompletní, a já měl celé mistrovství na dokončování spíše štěstí než naopak.

Poslední kolo základní části už o ničem nerozhodovalo, i když mohlo, ale většina favoritů, i několik nefavoritů uhrálo 116 bodů ze 160 za 5 ze 6 úloh. U většiny ostatních za to mohl čas nebo hodně těžká závěrečná úloha. Ale k té já jsem se vůbec nedostal, když jsem neuvěřitelně trpěl s Nesousledným sudoku. Napřed jsem si cosi chybně přenesl. Pak to hrál přes tipování až do sporu na posledních 10 políčkách, abych s vyplazeným jazykem minutku před koncem dokončil třetí pokus, který už byl zcela logický, ale zoufale pomalý.

V základní části jsem skončil třetí za Honzou a Matúšem, o nichž jsem si mohl i dopředu myslet, že mě porazí. Jenže to bylo minimálně v průběhu prvního dne těsné, málem v můj prospěch. A to mě zneklidnilo. Jako že jsem cítil šanci bojovat třeba nejen o jakoukoliv medaili, ale i o úplné čelo. Což nakonec poslední kolo a systém časových odstupů v playoff vyřešil za mě. Každopádně mohu říci, že mě základní část velmi bavila, spousta fajn úloh, vesměs příjemně řešitelných.

(konec první části smiley)

MČR

Vďaka Gotrochovi za parádne majstrovstvá, jeho autorský vklad doslova hraničil so sebaobetovaním! Aj napriek tým pár nedostatkom boli úlohy pekné, kolá zaujímavé a výborne sa to lúštilo. Neviem ako sa páčilo juniorom (super, že prišli!), ale oceňujem, že to neboli ľahké šprintové kolá a odovzdávali sa prakticky len klasiky.

Tímové windoku nám sadlo, boli sme tak akurát vyrovnaní, takže to šlo pekne. V samurajovi sme už trochu zmätkovali, zle sme určili úlohy a ani vpisky na nesprávnych miestach nám to neuľahčili. Tretie kolo bol riadny úlet, tam sa fakt nedalo urobiť nič, niekoľko minút sme neboli schopní do tej veľkej štvorice napísať čo i len vpisku.

Podľa skladby úloh som čakal, že Šošon bude medzi jednotlivcami dominovať o trochu viac, ale jeho viróza z toho napokon spravila celkom vyrovnanú súťaž. Napokon sa vlastne zdalo, že sudoku mu na ten kašeľ pomáha (mali ste ho počuť ráno a večer). Trochu zvláštne mi prišli odstupy pred finále, rozdiely medzi prvými tromi boli oveľa menšie ako na 4.-6. mieste, aj na Krtkovom prípade sa ukázalo, že tento systém prepočtov veľmi nezafungoval.

Potešilo ma, že sa Gotrochovi a Honzovi napokon podarilo dokončiť logiku, aj keď mne sa zdala viac B-čkarská, než A-čkarská :) Priznávam, že som si nevšimol chybu v GTK, tá úloha mala totiž tak veľa bodov, že som automaticky predpokladal, že niečo prehliadam ja, škoda...

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer